Mezoteliom je nádor vznikající z buněk pohrudnice, který může být zhoubný i nezhoubný. Z hlediska nádorových procesů není až tak častý, přesto je dobré se o něm alespoň zmínit – už jen pro jeho vztah s azbestem. Před samotným vyprávěním o mezoteliomu je nicméně vhodné si trochu přiblížit pojem „pohrudnice“. Pohrudnice (a poplicnice) neboli latinsky pleura, je blána, která pokrývá povrch plic a také vystýlá pohrudniční dutinu. Pohrudniční dutiny máme v hrudníku dvě (jednu vpravo a jednu vlevo) a v každé se nachází jedna plíce.
Pozn: Mezoteliom mimo buněk pohrudnice vzácně vzniká i z buněk osrdečníku (obal srdce) a z buněk pobřišnice (výstelka dutiny břišní). To uvádím jen tak pro pořádek.
Příčiny: Nezhoubná varianta mezoteliomu nemá zřejmě příčinu známou, u zhoubné varianty je jasná souvislost s azbestem. Vdechnutá azbestová vlákna nejenže poškozují plíce a dávají vznik nemoci zvané azbestóza, ale zároveň mohou způsobit vznik nádorového procesu v buňkách pleury. Vzniká mezoteliom. Nutno dodat, že proces vzniku mezoteliomu je velice dlouhý. Mezoteliom může vzniknout až s odstupem několika desítek let po dlouhodobějším kontaktu s azbestem.
Projevy: Jak mezoteliom roste, začnou vznikat klinické projevy nemoci. Člověk může být dušný a unavený, bude mít suchý dráždivý kašel. Tyto příznaky jsou dost podobné atypickému zápalu plic. Navíc se může vyskytovat bolest na hrudi, která má tzv. pleurální charakter. Je to bolest, která není stálá a mění se při dýchání. Při nádechu se zhoršuje a při výdechu mizí. Buňky nádoru mohou navíc do pohrudniční dutiny sekretovat tekutinu. Tato "voda na plíci" se v pohrudniční dutině začne hromadit a bude příslušnou plíci utlačovat. Dušnost bude důsledkem tohoto stavu. Pokročilé formy nemoci se budou projevovat příznaky typickými pro pokročilé nádorové stavy obecně – ztráta hmotnosti, noční pocení a nechutenství.
Diagnostika: Lékař pacienta vyslechne a vyšetří. Příznaky uvedené výše jsou poměrně nespecifické a vyskytují se u množství mnohem častějších plicních chorob (například u zánětů pohrudnice a u zápalů plic, jak jsem již uvedl výše). Lékař proto na mezoteliom zprvu myslet moc nebude. Určitou indicií může být případná informace o pacientově kontaktu s azbestem v minulosti. Pro další vyšetření má význam zejména rentgen plic a CT vyšetření. Pokud se v pohrudniční dutině vyskytuje tekutina – v tomto případě nádorového původu, můžeme ji přes hrudní stěnu odsát pomocí speciální injekční stříkačky. Tím nejenže zamezíme útlaku plíce, ale zároveň můžeme získanou tekutinu poslat na cytologické vyšetření, kde v ní mohou být nalezeny odloupané nádorové buňky.
Zvážit lze i thorakoskopii, kdy se lékař pomocí speciálního optického přístroje podívá do pohrudniční dutiny. Je k tomu přirozeně zapotřebí udělat menší řez v hrudní stěně. Existují i další vyšetření, ale ta výše uvedená bych považoval za nejzákladnější.
Prevence: Prevencí by byl nulový kontakt s azbestem. Vzhledem k tomu, že se azbest užívá v průmyslu a že byl relativně donedávna používán při stavbách budov jako nehořlavý materiál, to však není tak docela možné. S azbestem se v běžném životě dost možná často setkáváme a ani to nemusíme vědět. Riziko vzniku tohoto nebezpečného nádoru je naštěstí i přesto velice malé.
Léčba: Léčba spadá do kompetence onkologů a chirurgů. Jako obvykle lze provést chirurgický zákrok, chemoterapii a ozařování. Použití jednotlivých způsobů léčby závisí na rozhodnutí onkologa, které se řídí zdravotním stavem konkrétního pacienta a samozřejmě rozsahem nádoru. Pokud je mezoteliom spojen s opakovanou tvorbou výpotku v pohrudničním prostoru, může být nutné provedení tzv. pleurodézy (umožnění vzniku srůstů, které vedou k vymizení pohrudniční dutiny).
Zdroje
https://www.nhs.uk
https://www.mayoclinic.org
