Mor je známé infekční onemocnění, jehož epidemie devastovaly evropskou populaci v období středověku. Dnes se již v civilizovaných státech prakticky nevyskytuje. V chudých státech Afriky a Asie se nicméně případy moru objevují a mohou být do Evropy zavlečeny jako nemoci cestovatelů.
Příčiny: Mor je bakteriální infekcí, jejímž původcem je bakterie Yersinia pestis. Tato bakterie se vyskytuje v organismu blechy morové, která parazituje na malých savcích, typicky na krysách. Ve středověké společnosti, kde se hygienické standardy příliš neuplatňovaly docházelo k přemnožování krys a tím pádem i ke snadnému kontaktu morových blech s lidmi.
Projevy: Mor má dvě základní formy, které na sebe plynule navazují – bubonickou (neboli dýmějovou) a plicní formu. Je-li postižený kousnut blechou morovou, dostanou se Yersinie do jeho těla a začnou se šířit. Kromě horeček a celkového zhoršení stavu se objeví zvětšení mízních uzlin (bubonická forma). Rozšíří-li se bakterie i do plic, vzniká plicní forma moru. Postižený začne kašlat a vykašlávané bakterie se začnou šířit jako kapénková infekce.
Každý člověk, který kapénky vdechne, se nakazí přímo plicní formou nemoci a kašlem šíří bakterie dále. Právě v této fázi se epidemie začne lavinovitě šířit. Průběh infekce byl těžký a nemocní se často dostávali do septického stavu (otrava krve). Proto i úmrtnost na mor byla vysoká a jen relativně málo lidí mor přežilo. Inkubační doba (tj. doba od nákazy do prvních projevů infekce) se pohybuje mezi 2-7 dny. Na jednu stranu je proti jiným nemocem relativně krátká, na druhou stranu její doba trvání bohatě stačí na to, aby se nakažený člověk bez jakéhokoliv podezření vzdálil z oblasti infekce a pak způsobil vznik nákazy na jiném místě.
Diagnostika: Mor by se dal teoreticky zjistit v dobře vybavených laboratořích po odběru vzorku krve nebo hnisavé tekutiny z uzlin. Nedělejme si ovšem iluze, že by bylo snadné na mor vůbec pomyslet. U člověka s výše uvedenými příznaky, který se před několika dny vrátil z exotické země, by se o moru dalo uvažovat, ale drtivá většina lékařů případ onemocnění morem neviděla a zřejmě ani nikdy neuvidí.
Prevence: Ve státech, kde se mor vyskytuje, je třeba důrazně dbát na hygienická opatření. V případě propuknutí nemoci je třeba nemocného důsledně izolovat a zabránit šíření infekce. Proti moru existuje i relativně účinná vakcína, ale běžně se nepoužívá.
Léčba: Nemocný se musí izolovat a veškerý personál, který ho ošetřuje se musí pečlivě chránit před nákazou. Jediným lékem jsou antibiotika ve vysokých dávkách podávaná nitrožilně. Pacienta je třeba monitorovat a udržovat jeho základní životní funkce.
Zdroje
https://www.cdc.gov
https://www.who.int
