Myokarditida patří mezi onemocnění srdce. Přesný význam tohoto slova si odvodíme z jeho názvu – myokard = srdeční svalovina + přípona -itida = zánět. Myokarditida je tedy zánětem srdeční svaloviny a můžeme ji chápat jako zcela specifický podtyp zánětu svalů. Vzhledem k tomu, že srdeční svalovina slouží jako pumpa pohánějící krev, je její poškození zánětem potenciálně velmi nebezpečné. Z jakých důvodů může zánět vzniknout?
Příčiny: Příčin zánětu srdeční svaloviny je celá řada – mohou být infekční i neinfekční.
1. Infekce – Některé typy mikroorganismů s oblibou přednostně napadají srdce a jeho svalovinu. Jedná se zejména o viry ze skupiny Coxsackie [Koksakí], viry zarděnek, virus Epstein – Barrové a mnoho dalších. Kromě toho mohou zánět způsobit i některé bakterie, za zmínku stojí zejména poškození srdce borelií u Lymské boreliózy.
2. Autoimunitní choroby – Zde se jedná o neinfekční zánět, který je způsoben naší vlastní imunitou. Srdce může být postiženo například u lupus erythematosus.
3. Revmatická horečka – Toto je v podstatě také autoimunitní choroba, ale uvádím ji zvlášť. Jde zde o omyl našeho imunitního systému, který u některých lidí vznikne po neléčené angíně vyvolané streptokoky. Naše imunita si splete streptokoky s buňkami našeho srdce a ty pak poškodí. Nejčastěji jsou poškozeny buňky srdečních chlopní, může však dojít i k napadení buněk srdeční svaloviny. Zdůrazňuji, že samotný streptokok srdce v tomto případě nenapadá, vše je dílem naší imunity.
4. Léky – Některé léky mohou způsobit poškození srdeční svaloviny také. Jedná se zejména o agresivní léky typu řady cytostatik používaných v boji s nádorovými onemocněními.
Projevy: Zánět srdeční svaloviny se projevovat vůbec nemusí. Někdy se však projevovat může, a to zvýšenou teplotou, bolestí na hrudi a příznaky vycházejícími z narušení funkce srdce – rozvine se srdeční selhávání. Jeho nejnápadnějším příznakem bývá dušnost z hromadění krve v plicích (levá srdeční komora ji nestačí odčerpávat) a únava nebo omdlévání kvůli snížení srdečního výdeje (levá srdeční komora nestačí krev vypuzovat do těla). Může dojít i ke vzniku poruch srdečního rytmu. Ty mohou mít různou závažnost – od prostého bušení srdce po náhlou smrt.
Diagnostika: Lékař pacienta vyšetří a bude se zajímat o projevy myokarditidy. Význam má EKG (zejména při bolestech na hrudi) a funkci srdce lze stanovit ultrazvukem srdce (ECHO). Případnou infekci se můžeme pokusit určit vyšetřením krve (protilátky proti jednotlivým mikroorganismům). Ze zobrazovacích metod je u podezření na myokarditidu na prvním místě magnetická rezonance srdce. Přesnou a jistou diagnózu ovšem můžeme být někdy schopni určit až biopsií srdeční svaloviny. Princip je takový, že se do srdeční svaloviny zabodne tenká jehla, kterou získáme její malý vzorek. Histologicky pod mikroskopem se z v ní mohou nalézt známky zánětu.
Léčba: Léčba spadá do kompetence zkušených lékařů (kardiologů) a je leckdy poměrně obtížná. Proti řadě mikroorganismů poškozujících srdeční svalovinu nemáme k dispozici žádné účinné léky (zejména proti virům). U zánětů srdeční svaloviny by člověk měl být hospitalizován v nemocnici a pozorován. Vhodný je klid na lůžku. U poruch imunity lze použít léky, které imunitu tlumí (imunosupresiva) – například kortikoidy. Použít lze i antibiotika, a to buď jako přímou léčbu bakteriálních infekcí, tak jako preventivní prostředek. Zánětem, byť třeba neinfekčním, poškozená srdeční svalovina může být totiž náchylnější k bakteriální infekci.
Pokud u pacienta začne docházet k poruchám srdečního rytmu, lze nasadit antiarytmika (léky, které těmto poruchám brání), nebo zajistit dočasnou kardiostimulaci. Kardiostimulátor je přístroj, který zjednodušeně řečeno přikazuje srdci, že se má stahovat v určitém pravidelném rytmu.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.myocarditisfoundation.org
