Nomofobie je poměrně nová psychiatrická porucha, která je popisována ve vzrůstající míře od začátku 21. století. Jde o úzkost ze ztráty mobilního signálu, případně ze ztráty funkčního mobilního telefonu.
Příčiny: Příčinou je vzrůstající závislost člověka na mobilní komunikaci a na možnost být prakticky kdykoliv v kontaktu s ostatními lidmi. S vývojem smartphonů k tomu přibývá možnost být neustále on-line na internetu. Je vcelku přirozené, že při pomyšlení na ztrátu této vymoženosti cítí řada lidí úzkost, u některých lidí je však tato úzkost abnormální a lze ji označit za poruchu. Proč tomu tak u některých lidí je, není jasné. Lze však předpokládat, že jde o celkově úzkostnější jedince, kteří podobně nenormálně reagují na celou řadu situací.
Projevy: Porucha ve skutečnosti není klasickou fobií, jde spíše o typ úzkostné poruchy. Nomofobici cítí úzkost z možnosti poruchy mobilního telefonu, která se vystupňuje v situaci, kdy k něčemu podobnému dojde (výpadek mobilní sítě, porucha přístroje, vybití baterie přístroje) pak většinou reagují akutní stresovou reakci, panikaří a objevují se u nich fyzické příznaky, jako je bušení srdce, třes rukou, pocity dušnosti, apod. Lidé s nomofobií tráví se svým telefonem nadměrné množství času a někdy opakovaně kontrolují stav signálu a baterie.
Diagnostika: Diagnóza je stanovena na základě psychiatrického vyšetření, které potvrdí nenormálně silnou úzkost nemocného.
Léčba: Základním léčebným přístupem je psychoterapie, při které se člověk učí se svým strachem zacházet a snaží se tlumit jeho projevy. Pomoci mohou léky ze skupiny antidepresiv a léků proti úzkosti.
Pozn: Jako lékař-nepsychiatr bych podotkl jen fakt, že před 200-300 lety by diagnózy jako je nomofobie nemohly existovat nejen z důvodu neexistence elektronických zařízení, ale i z důvodu, že lidé tvrdě manuálně pracující na poli od slunka východu do slunka západu na podobné věci jaksi neměli myšlenky a čas.
