3. Dekubity a jejich ošetřování
Dekubity jsou poruchy integrity kožního krytu, které vznikají u některých jedinců vlivem kombinace zevních a vnitřních faktorů. Dekubity mohou vzniknout prakticky kdekoliv na těle, ale nejčastějšími predilekčními místy jsou oblast sakra, hýždí a pat.
Příčiny
Základní příčinou je snížená mobilita postiženého, kvůli které jsou určité měkké části těla stlačeny mezi podložku a kostní struktury. Působení tlaku působí poškození a ischemizaci kůže, bez polohování se změny objevují již za 1-2 hodiny. Mezi další faktory patří macerace kůže při inkontinenci moči a stolice. Z vnitřních faktorů jde zejména o otázku malnutrice zhoršující regenerační procesy tkání a narušení imunitních funkcí (diabetes, případně cílená imunosuprese).
Projevy
Dekubity mají obvykle podobu lokálních kožních defektů, závisí ovšem na jejich rozsahu a hloubce. Používá se řada hodnotících škál, v zásadě dle tíže rozdělují dekubity do několika stupňů.
I. překrvení kůže se zarudnutím
II. částečná ztráta kožního krytu – odřenina, puchýř, mokvající ložisko
III. úplná ztráta kožního krytu – nekróza, hluboká léze
IV. poškození i hlubokých tkáňových struktur včetně cév, nervů, nebo kostí
Prevence
U rizikovějších jedinců se sníženou mobilitou je nutné pravidelné polohování a používání antidekubitálních pomůcek (např. antidekubitální matrace), důraz je nutno klást i na dostatečnou hydrataci a nutrici. Při inkontinenci moči jsou vhodné pleny, alternativou je zavedení PMK. Inkontinenci stolice lze řešit alespoň pravidelnou hygienou, případně speciálním katétrem k odvodu tekuté stolice (FlexiSeal). Při péči o pokožku se používají speciální kosmetické přípravky, nejznámější je Menalind. Při sledování rizikového pacienta jsou nutné pravidelné kontroly predilekčních míst k vyloučení časných forem dekubitů.
Léčba
I pro již vzniklé dekubity platí nutnost polohování, hydratace a nutrice. U samotných defektů je nutné chirurgicky odstranit případné nekrózy (u rozsáhlých dekubitů může být indikován zákrok plastické chirurgie), léčit případnou infekci a umožnit tvorbu granulační tkáně. Poměrně často se používají s aktivním uhlím (Actisorb Plus), obvazy se stříbrem, hydrogely (Nu-Gel) a hydrokoloidy (Granuflex). Principem je vytvoření vlhkého prostředí, omezení exsudace a umožnění granulace a epitelizace.
Typy lokální přípravků závisí na charakteru spodiny defektu:
a) nekróza - hydrogely (Hydrosorb, Nu-Gel), enzymatické (Fibrolan)
b) granulace – polyuretany, hydrokoloidy (Granuflex), hydrogely (Hydrosorb, Nu-Gel)
c) epitelizace – hydrokoloidy (Granuflex), polyuretany (Suprasorp, Allevyn)
d) povleklá spodina – hydrogely (Hydrosorb, Nu-Gel), algináty, hydrokoloidy (Granuflex)
e) infikovaná spodina – krytí s aktivním uhlím (Actisorb)
