13. Meningitidy a meningoencefalitidy
Infekční meningitidy jsou záněty mozkových plen, meningoencefalitidy jsou záněty mozkových plen i mozkové tkáně.
Infekce můžeme rozlišit na purulentní a serózní a na primární (vznikají na základě bakteriemie) a sekundární (průnik bakterií do CNS při poranění, nebo z jiného hnisavého ložiska).
Hnisavá meningitida
Jedná se o urgentní stav s vysokou mortalitou, nutností je okamžitý transport na lůžkové oddělení, podání antibiotik a hospitalizace na monitorovaném lůžku.
Příčiny: Nejčastější příčinou jsou bakterie, méně často améby. Z bakteriálních meningitid je pravděpodobným původcem Streptokokus pneumoniae, Hemofilus influenzae, nebo Neisseria meningitidis.
Projevy: Objevuje se bolest hlavy, světloplachost, zvracení a velmi často poruchy vědomí kvalitativní nebo kvantitativní. Bývají výrazně vyjádřeny známky meningeálního dráždění (ztuhnutí šíje). U meningokokové meningitidy se často objevují drobné petechie dolních končetin.
Diagnostika: Podezření na diagnózu stanovíme z anamnézy a fyzikálního vyšetření zaměřeného na orientační vyšetření meningeálních příznaků (opozice šíje, Lasegue aj.). Další vyšetřování nemá v první linii význam, provede se až po transportu ZZS do nemocničního zařízení. Po očním vyšetření k vyloučení edému papily se provádí lumbální punkce s cytologickým vyšetřením punktátu, které prokáže vysokou přítomnost leukocytů. Etiologické agens a citlivost na antibiotika bývá zjištěno až se zpožděním.
Terapie: Základem terapie jsou vysoké dávky parenterálních antibiotik (cefalosporiny III. generace), kromě toho je nutné udržování základních životních funkcí. Součástí terapie je oxygenace, parenterální hydratace, podávání antipyretik a případně analgetik. Při poruše vědomí s hypoxií může být nutná intubace a zahájení UPV. Při podezření na meningokokovou meningitidu se doporučuje zvážit okamžitá aplikace PNC i.m. ihned.
U prokázané meningokokové meningitidy se provádí i přeléčení blízkých kontaktů včetně zdravotníků. Na 7 dnů se jim preventivně podávají PNC antibiotika (makrolidy, cefalosporiny 1. generace).
Prognóza: Prognóza je nejistá. V některých případech dochází k naprostému uzdravení, v jiných případech zůstávají trvalé následky ve smyslu psychomotorické retardace u dětí, organického psychosyndromu, smyslových poruch a poruch hybnosti a citlivosti. Zejména u seniorů mají purulentní meningitidy vysokou úmrtnost.
Prevence:
1. Streptokokus pneumoniae – Očkování proti pneumokokovým nákazám by se mělo provádět u jedinců nad 65 let, nemocných s DM, cirhózou, selháváním ledvin, imunodeficity (HIV, po splenektomii) a u jedinců v sociálních zařízeních.
2. Neisseria meningitidis – Existuje možnost dobrovolné vakcinace proti sérotypu B a proti sérotypu A, C, W-135 a Y.
3. Hemofilus influenzae – Očkování je součástí povinného očkovacího kalendáře (součást hexavakcíny). První dávka je ještě v kojeneckém věku.
Serózní meningitida a meningoencefalitida
Většinou se jedná o méně závažné stavy než jsou purulentní meningitidy, přesto je průběh a prognóza značně individuální s možným vznikem trvalých následků.
Příčiny: Příčinou jsou nejčastěji virové infekce (klinicky významná je klíšťová encefalitida, infekce herpesviry, infekce virem parotitidy apod.), jako serózní meningitida má nicméně tendenci probíhat i nervová forma boreliózy a leptospiróza.
Projevy: Onemocnění mívá méně dramatické příznaky než purulentní meningitida. Obvykle se jak první objeví chřipkovité příznaky, které jsou po několika dnech následovány bolestmi hlavy, zvracením, parézami svalových skupin a rozvojem známek meningeálního dráždění. Vzácněji se může objevit i zmatenost nebo psychotické projevy.
Diagnostika: Základem diagnostiky je fyzikální vyšetření s nálezem příznaků meningeálního syndromu, které je následováno vyšetřením očního pozadí a lumbální punkcí s vyšetřením likvoru. Likvor vykazuje zvýšený počet leukocytů, ale výrazně nižší než u purulentní meningitidy.
Terapie: Terapie u virových serózních meningitid je většinou symptomatická (klid na lůžku, hydratace, analgetika, antipyretika, antiemetika). U těžších stavů může být nutná intubace a UPV, při edému mozku manitol a kortikosteroidy. U herpetické meningoencefalitidy se aplikuje acyklovir, u bakteriálních forem infekce se podávají antibiotika.
Prognóza: Prognóza je většinou dobrá, ale v některých případech mohou zůstat trvalé následky (změny osobnosti, trvalé parézy svalových skupin, sekundární epilepsie aj.). I po lehké serózní meningoencefalitidě se doporučuje až 6 týdnů pracovní neschopnost.
Prevence: Existuje dobrovolné očkování proti viru klíšťové encefalitidy (obvykle FSME Immun, 1. dávka, 2. dávka za 1 měsíc, 3. dávka za 6 měsíců, pak přeočkování za 3 roky, pak á 5 let do 60 let věku, pak á 3 roky).
