18. Polyneuropatie
Polyneuropatie je označení pro soubor chorobných stavů souvisejících s generalizovaným postižením periferních nervů. Důležitý je fakt, že ve většině případů jsou nejčastěji postiženy dlouhé periferní nervy, což jsou především nervy končetin.
Příčiny
Nejčastější příčinou jsou metabolické polyneuropatie (diabetická, uremická, při hepatopatiích) a toxické polyneuropatie (abuzus alkoholu, chemoterapeutika, organofosfáty, těžké kovy). Z méně častých jmenujme paraneoplastickou polyneuropatii a zánětlivé polyneuropatie (např. Guillain-Barré polyradikuloneuritida). U podvýživy se mohou objevit polyneuropatie v rámci deficitu vitaminů a živin (zejména deficit B1 a B12). U poměrně velkého procenta polyneuropatií (cca ¼) se jasnou etiologii nikdy nepodaří zjistit.
Typy a projevy polyneuropatií
- Senzitivní – Senzitivní polyneuropatie může mít příznaky iritační i zánikové. Iritační způsobují brnění, dysestezie a bolesti akrálních částí těla, někdy i syndrom neklidných nohou. Zánikové fenomény se projevují pocitem studených nohou, hypesteziemi až anestezií akrálních částí.
- Motorické – Příznaky mohou být opět iritační i zánikové. Iritační příznaky zahrnují bolestivé křeče, zánikové zahrnují oslabení reflexů a atrofii svalů.
- Autonomní – Autonomní polyneuropatie má o něco méně nápadné příznaky, které zahrnují poruchy střevní pasáže, změny prokrvení, pocení a tělesné teploty.
Diagnostika
Základními vyšetřením k určení polyneuropatie jsou anamnéza, fyzikální vyšetření (neurologické vyšetření) a EMG. V rámci diferenciální diagnostiky je nutné provést biochemické vyšetření (glykemie, renální a jaterní parametry, ELFO, vyšetření moči), vyšetření KO a RTG plic (k vyloučení ca plic jako etio paraneoplastické polyneuropatie).
Terapie
Základem je terapie vyvolávajícího stavu, pokud je to možné. Kromě toho se jako podpůrná léčba podávají vitaminy (především skupiny B), léky ze skupiny antiepileptik a antidepresiva. Z dlouhodobého hlediska je důležitá rehabilitace.
Pozn. 1: Diabetická polyneuropatie nekoreluje s tíží diabetu, typická je pro ni distální symetrická forma. Vzácnější je asymetrická proximální forma (bolesti kyčle) a fokální torakoambodminální neuropatie (náhlé bolesti na hrudi, nebo bolesti břicha). U diabetiků častěji vznikají úžinové syndromy (např. syndrom karpálního tunelu). Součástí terapie je těsná kompenzace diabetu.
Pozn. 2: Guillain-Barré polyradikuloneuritida je relativně nebezpečná akutní zánětlivá polyneuropatie, jejíž příčina není jasná. Klinicky se projevuje progredující svalovou slabostí a hyporeflexií, která postupuje od dolních končetin kraniálně. Hlavním rizikem je paréza dýchacích svalů, která si může vynutit UPV. Nutné je akutní neurologické vyšetření, EMG a vyšetření likvoru (charakteristická proteinocytologická disociace). Specifikem terapie je plazmaferéza a aplikace imunoglobulinů.
Pozn. 3: Alkoholická polyneuropatie je způsobena kombinací více faktorů. Dominuje toxický vliv alkoholu, ale na jejím vzniku má často podíl i deficit thiaminu (B1). Součástí terapie musí být naprostá abstinence.
