21. Psychosomatické poruchy
Psychosomatické poruchy jsou pestrou skupinou onemocnění, u kterých primární psychické obtíže vyvolávají somatické klinické příznaky. Pozornost se psychosomatickým poruchám příliš nevěnovala, dokud se nezačalo uvažovat o pravdivém faktu, že na člověka (a jeho zdraví a nemoci) se musí pohlížet komplexně bioekopsychosociálně a nikoliv jako na organický stroj.
Příznaky
Psychosomatické poruchy v podstatě zahrnují celou řadu somatických klinických příznaků, v jejichž pozadí stojí faktory psychické. Ty však pacient jako primární problém neudává a často se na ně musíme aktivně zeptat. Příznaky bývají nespecifické a mohou imitovat organická onemocnění prakticky jakéhokoliv orgánového systému (únava, bolesti hlavy a páteře, vertigo, nejrůznější trávicí obtíže, bolesti na hrudi, dušnost, gynekologické potíže, nespecifické alergické projevy a mnohé další).
Diagnostika
Podezření na psychosomatickou etiologii obtíží můžeme získat při rozhovoru s pacientem, kdy můžeme za prvé určit některé abnormální prvky chování (nervozita, úzkost, emoční labilita, známky vyčerpání) a za druhé se můžeme vyptat na jeho pracovní a sociální návyky. V dnešní době u psychosomatických pacientů typicky vidíme exhausci, nadměrné pracovní povinnosti, stres v rodinném životě (starosti s dětmi, péče o chronicky nemocné příbuzné, rodinné konflikty) a další.
V přístupu k psychosomatické problematice musíme být opatrní, protože rezultující somatické projevy jsou obtížně odlišitelné od projevů organických onemocnění. Pokud pacienta dobře neznáme a nemáme jej vyšetřeného, měli bychom alespoň zpočátku přistupovat k jeho obtížím jako k potenciálně organickým. To zahrnuje alespoň základní vyšetření provedená praktickým lékařem, nebo lékařem-specialistou týkající se daného příznaku. Fyzikální vyšetření je na prvním místě, ale u ryze psychosomatických pacientů bývá negativní a většinou pak musíme sáhnout ke krevním náběrům a zobrazovacím, či jiným vyšetřovacím metodám. Vždy samozřejmě postupujeme od nejméně invazivních a zatěžujících vyšetření.
Řešení
Vzhledem k tomu, že pacienta máme v trvalé péči, zveme si ho během vyšetřování na pravidelné kontroly a postupně mu jemně naznačujeme, že jeho obtíže sice skutečně existují, ale že pro ně nenacházíme organický podklad. Měli bychom se hodně bavit o životním stylu a pomoci mu k náhledu, že právě nevhodný styl života je do značné míry zodpovědný za jeho obtíže. Spolu s tím se pokoušíme o konkrétní doporučení k příslušným změnám – doporučujeme pravidelný pohyb, odpočinek, dostatek spánku a pravidelné stravování s omezením prefabrikovaných potravin. U těžších stavů souvisejících se zaměstnáním je vhodné si promluvit i o zvážení dalšího setrvání ve stávajícím zaměstnání ve stávající pozici.
Pacientům je dobré zdůraznit fakt, že psychosomatické obtíže jsou vlastně preventivní obrannou reakcí jejich organizmu na nevhodný životní styl, a že ačkoliv nejsou nalezeny žádné známky organického onemocnění, po několika letech stávajícího životního stylu je jejich rozvoj pravděpodobný (zejména hypertenze a kardiovaskulární onemocnění).
Pokud psychosomatické stesky doprovází anxieta a depresivní ladění, je na místě zvážit krátkodobé nasazení anxiolytik s dlouhodobějším užíváním antidepresiva (obvykle ze skupiny SSRI).
