22. Deprese
Deprese je psychiatrické onemocnění zhoršující kvalitu života a zvyšující riziko suicidálního jednání. Celoživotní prevalence je 5-15%, vyšší výskyt je u žen, u somaticky chronicky nemocných jedinců a u lidí závislých na návykových látkách.
Příznaky
Hlavními příznaky jsou dlouhodobý smutek a skleslá nálada, vymizení radosti z dříve zábavných činností a sklon k celkové únavě.
Vedlejšími příznaky jsou vymizení chuti k jídlu, poruchy soustředění, poruchy spánku snížení sebedůvěry, pesimismus, pokles libida a případně i suicidální myšlenky. Zhoršení nálady bývá nejhorší ráno (ranní pessima).
Diferenciální diagnostika
Samotné depresivní ladění lze rozpoznat z anamnézy, případně je lze objektivizovat některými dotazníkovými testy (PHQ-9 test). Myslet na depresi se vyplatí i při screeningu demencí u osob nad 65 let.
Pokud potvrdíme přítomnost depresivního ladění, měli bychom kromě zvážení tíže deprese vyloučit i somatická onemocnění vyvolávající některé depresivní příznaky (např. hypotyreoza, minerálové dysbalance, anemie, případně nádorová onemocnění apod.).
Klinické jednotky
1. Epizoda deprese
Jde o první stav s depresivní symptomatologií u pacienta, v případě jeho opakování se hovoří o rekurentní depresivní poruše. Epizoda deprese může být lehká, středně těžká nebo těžká a mohou i nemusí být u ni přítomny psychotické projevy.
Specifickým problémem jsou larvované deprese, kdy se depresivní epizody manifestují zejména somatickými příznaky (trávicí obtíže, bolesti hlavy, palpitace apod.).
2. Rekurentní depresivní porucha
Jde o poruchu s opakovanými epizodami deprese. Depresivní epizody mohou být vyvolávány vlivy zevního prostředí, trvají měsíce a bývají střídány obdobími normálního rozpoložení.
3. Perzistující afektivní poruchy
Jde o roky trvající poruchy nálady lehčího stupně, ze kterých rozlišujeme cyklothymii (střídají se epizody depresivní a lehce povznesené nálady) a dysthymii (chronický pokles nálady).
Terapie
Základním nefarmakologickým přístupem je psychoterapie. Provádí ji psychologové a psychiatři, efekt by měl nastat do 6-8 týdnů. U slabších depresí se antidepresiva nasazují při neefektivitě psychoterapie, u těžších stavů se mohou oba postupy kombinovat. Podpůrnou terapii představuje komplexní změna životního stylu s dostatkem pohybu v přírodě a zdravou výživou.
U těžších forem depresí nereagujících na léky může mít účinek elektrokonvulzivní terapie. Její účinek bývá silný a prakticky okamžitý.
Antidepresiva (je jim věnována spec. atestační otázka) se doporučují spíše u středních a těžších forem deprese. Terapie má za cíl dosažení remise onemocnění a její následné udržení. Po první epizodě deprese se doporučuje užívání antidepresiv minimálně 9 měsíců.
Nejbezpečnější variantou je obvykle SSRI antidepresivum, efekt lze spolehlivě hodnotit až po cca 4-6 týdnech užívání, dočasně lze pacienta zajistit anxiolytikem. SARI antidepresivum trazodon (Trittico) a NaSSA mirtazapin (např. Mirzaten) mají minimální nežádoucí vliv na sexuální funkce a současně působí proti nespavosti. Tricyklická antidepresiva mají častější nežádoucí účinky a pro ambulantní péči jsou méně vhodná.
Při léčbě SSRI je riziko vzniku serotoninového syndromu (hypertenze, mydriaza, třes, zmatenost) a u starších jedinců hyponatremie. Preparáty nemají být kombinovány s třezalkou pro nevyzpytatelné změny účinku.
Chceme-li léčbu ukončit, měli bychom nejprve snižovat dávku léků a nevysazovat je náhle.
Předání do péče psychiatra
Při každém kontaktu s depresivním pacientem je nutné myslet na riziko suicida, při vysokém riziku sebepoškození nemocného ihned předat do péče psychiatrů. Stejně tak je vhodné vyšetření psychiatrem u depresí nereagujících na běžnou léčbu, u depresí sdružených s alespoň jednou manickou epizodou, u depresí vedoucích k významnému poklesu sebeosbslužnosti a depresí spojených s psychotickými projevy (bludy, halucinace aj.).
