25. Poruchy příjmu potravy (bulimie, anorexie)
Poruchy příjmu potravy jsou psychiatrická onemocnění, která se objevují zejména v dospívání a v mladé dospělosti, výrazně častěji u žen. Souvisí s patologiemi v příjmu potravy a s poruchou vnímání vlastního těla. Onemocnění mohou být smrtelná, částečně jde o vyšší riziko suicidálního chování, částečně o vliv těžké podvýživy (kardiální selhání, časté infekce při oslabení imunity apod.).
Anorexia nervosa
Toto onemocnění zahrnuje strach z obezity a patologické vnímání vlastního těla, kdy je i normální vnímána jako příliš vysoká. Postižený jedinec se snaží hubnout zvýšenou aktivitou a zároveň nízkým přísunem energie. Častěji jsou postiženy ženy s vyšší inteligencí a sklonem k pečlivosti a cílevědomosti. Kromě nízké váhy dominují zejména somatické potíže – únava, padání vlasů, poruchy menstruačního cyklu (amenorea) apod.
Bulimia nervosa
Bulimia nervosa může vzniknout primárně, nebo se postupně rozvíjí z anorexie. Bulimie souvisí s abnormálně vysokou touhou po jídle (až obsese jídlem), která je ve střetu s patologickým strachem z obezity. Typickými projevy jsou epizody přejídání doprovázené následnou snahou redukovat množství přijaté energie (zvracení, laxativa apod.).
Diagnostika
Na diagnózu lze pomýšlet spíše u mladých lidí s nižším BMI. Jak je psáno výše, somatické problémy související s nízkým přísunem živin, obvykle dominují a na problémy se stravováním nás pacient velmi často samovolně neupozorní. Důležité je proto se jeho a případně členů rodiny zeptat, zda jsou s příjmem stravy jakékoliv problémy, zda je přítomno zvracení a zda si jedinec subjektivně připadá tlustý.
Terapie
Vyšetření by měl při podezření na poruchu příjmu potravy vést psychiatr, který následně i řídí léčbu. Terapie sestává z psychoterapeutických metod zaměřených na normalizaci stravování a vnímání svého těla a různých forem psychiatrické medikace (individuálně antidepresiva, antipsychotika).
Pokud je v období stanovení diagnózy přítomna těžší podvýživa, je nutná realimentace za hospitalizace, nezřídka za pomoci zavedené sondy. Přednost má enterální výživa před parenterální se snahou o přechod na běžnou per os výživu. Při výživě je vhodné monitorovat vnitřní prostředí pacienta krevními náběry k vyloučení rozvoje realimentačního syndromu (hyperglykemie, hypofosfatemie, hypokalemie a hypomagnesemie).
