31. Komunikace lékaře s pacientem obecně, inform. souhlas, nesouhlas pacienta s léčebným postupem, hospit. bez souhlasu nemocného
Komunikace s pacientem
Rozhovor praktického lékaře s pacientem je velmi důležitý a při správném vedení a vytvoření vztahu může sloužit mimo jiné i jako forma psychoterapie. Rozhovor a komunikace s pacientem se nedá naučit teoreticky, jde to pouze praxí. I přesto je ale dobré znát a respektovat určitá pravidla.
Udělat si čas - Zejména u prvního kontaktu je nutné udělat si na nemocného čas a nedat mu najevo, že v čekárně za ním sedí dalších 10 lidí (což často sedí).
Představit se - Jde o naprostý základ komunikace spolu s podáním ruky a alespoň krátkým očním kontaktem. Úsměv neuškodí, na druhou stranu nepřiměřená veselost může být u těžce nemocného někdy na škodu. Proto vždy všeho s mírou.
Chápat vlivy okolí na nemoc - Pacienta nemůžeme redukovat pouze na jistou formu biologického stroje, ale je dobré chápat všechny okolnosti, které pomáhají formovat i jeho zdravotní stav (rodina, práce, sociální postavení, volný čas), a proto bychom se měli na tyto okolnosti ptát. Vždy se hodí zeptat se, kde vidí pacient původ svých obtíží - často nám tak diagnóza sama spadne do klína.
Pacientovi vždy věřit - Když nám pacient sděluje své stesky, je dobré mu věřit, ač mohou stesky vypadat bizarně. Jistě, obtíže mohou být neorganické, ale pacient je nejspíše vnímá tak, jak nám říká. Stesky bychom neměli bagatelizovat. Účelové lhaní o svém aktuálním zdravotním stavu není až tak časté.
Pacienta nesoudit a jednat s ním slušně - Zpočátku to může být těžké, ale i u alkoholiků, drogově závislých, opakovaně trestně stíhaných, či psychopatických jedinců musíme vycházet z toho, že vyrůstali v určitém prostředí (alkoholizmus rodičů, nevzdělanost, neúplné rodiny apod.) a dostali do vínku to, co dostali. Položme si vždy otázku, jak bychom na jejich místě vypadali my. Podobné je to s agresivním pacientem - agresivita je často způsobena strachem, nejistotou a rozumným směřováním rozhovoru bez stupňování konfliktu ji lze otupit. Na druhou stranu není dobré agresivně útočícímu pacientovi donekonečna ustupovat, určitá opětovaná tvrdost dokáže někdy jinak lucidního agresora zklidnit také. Jako vždy - všeho s mírou. Tohle se ale dobře píše a těžko dělá. Ze selhání v komunikaci je nicméně dobré se poučit pro příště.
Diferencovat pacienty - Styl jednání musí být individuální a měl by odpovídat pohlaví a socioekonomické úrovni pacienta. S upjatou 70letou učitelkou budeme jednat jinak než se 40letým dělníkem z pily. Žertování, černý humor, případně i méně silné vulgarismy lze použít, ale musíme pacienta dobře znát.
Mluvit česky - Je extrémně důležité mluvit normálně česky bez používání cizích termínů. Odborné termíny píšeme do zpráv, ale v běžné komunikaci je nepoužíváme. A když je použijeme, měli bychom k nim hned říci jejich český smysl. Drtivá většina nemocných se na jim nejasné termíny během rozhovoru nezeptá, ale nedělá jim to dobře a narušuje to vztah lékař-pacient.
Prosazovat partnerský přístup (ale zase to nepřehánět) - S pacientem mluvíme rovnocenně a pořád dáváme najevo, že jsme na jedné lodi, a že máme společný cíl - aby se vyléčil, nebo aby mu bylo dobře. Překážky v této snaze vadí nám oběma, z úspěchů máme oba radost. Paternalismus nicméně úplně neodsuzujme, v některých případech se v omezené míře hodí také.
A teď už jen všechny výše zmíněná doporučení uplatnit v praxi, když vám přijde do ambulance těch 50-60 lidí denně...ehm.
- Neodpustím si ještě jednu věc. Ačkoliv je jistě důležité pacientovi věřit, pokud jde o jeho obtíže, tak na druhou stranu je důležité pacientům nevěřit v čemkoliv ostatním, zejména pokud podávají nějaké nedůvěryhodné informace (pan doktor, ke kterému jste mne poslal, mne vůbec nevyšetřil...u ortopeda mi řekli, že mi máte udělat tyhle odběry a tak podobně...). Jak říká jeden kolega: "Lidi lžou."
Informovaný souhlas
Spolupráce lékaře s pacientem předpokládá informovaný souhlas pacienta s diagnostickým a terapeutickým postupem. V písemné formě se obvykle provádí při hospitalizaci (souhlas s přijetím, s poskytováním osobních údajů blízkým osobám, s přítomností mediků a žákyň apod.) a před invazivnějšími vyšetřeními a vyšetřeními s potenciálním rizikem komplikací (CT vyšetření, endoskopie, vyšetření nukleární medicíny apod.), před transfuzí a před operačními zákroky. Informovaný souhlas by měl obsahovat jednoduše podané informace o daném zákroku a výčet potenciálních rizik. Informovaný souhlas by měl předávat lékař se znalostmi daného vyšetření. Není-li prokázáno, že lékař s nemocným skutečně hovořil, je informovaný souhlas bezcenný.
Informovaný nesouhlas
Pacient má kdykoliv právo projevit nesouhlas s poskytováním informací sobě, nebo svým blízkým, odmítnout diagnostické postupy, terapii, nebo hospitalizaci. Tento nesouhlas nemusí zdůvodňovat a může si jej kdykoliv rozmyslet.
V případě nesouhlasu s diagnostickým, či terapeutickým postupem je vhodné sepsat s pacientem dokument označovaný jako informovaný nesouhlas (negativní reverz). Ten by měl jasně obsahovat jméno a nacionále dotyčného, datum, místo a přesný čas události, informace o odmítaném postupu a vyjádření o informování o možných rizicích jeho rozhodnutí. Reverz ideálně obsahuje podpis pacienta, lékaře a svědka (obvykle zdravotní sestra).
Odmítá-li pacient nabízené zdravotní služby a odmítá-li zároveň podepsat negativní reverz, pak je nutno o tomto provést detailní vysvětlující zápis do dokumentace, podepsat jej a nechat podepsat i svědka.
Informovaný souhlas není validní, pokud je pacient nesvéprávný, nebo jsou významně omezeny jeho rozlišovací schopnosti (těžší intoxikace, kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí). Za nesvéprávného jedince může rozhodnout jeho zákonný zástupce.
Hospitalizace bez souhlasu nemocného
Za normálních okolností je k hospitalizace nutný souhlas dotyčného, nicméně v určitých případech lze provést hospitalizaci i bez souhlasu (či dokonce proti jeho vůli- týká se zejména psychiatrických oddělení).
1. Pacient je nesvéprávný. V takovém případě může být akutně hospitalizován a souhlas zákonného zástupce je zajištěn ex post.
2. Pacient není schopen pro celkový zdravotní stav podepsat souhlas a není schopen souhlasit slovně (intoxikace, poruchy vědomí).
3. Pacient vykazuje známky snížené příčetnosti a ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo bez poskytnutí akutní péče u něj hrozí vážné poškození zdraví.
4. Pacientovi je soudně uloženo ochranné léčení (psychiatrické, protialkoholní, protidrogové, sexuologické). Jde o nemocného nebezpečného sobě, nebo svému okolí v souvislosti s psychiatrickým onemocněním včetně závislosti na návykových látkách.
Pozn.: Je-li pacient hospitalizován bez souhlasu a nepodaří-li se do 24 hodin jeho souhlas získat, pak je nutné zahájení detenčního řízení a oznámení této okolnosti na příslušný soud, který do 7 dnů provede přezkoumání hospitalizace bez souhlasu.
