35. Záněty především zevních rodidel – vulvitida, absces Bartholinské žlázy
Záněty zevních rodidel představují problematiku, se kterou se může setkat v rámci primárního kontaktu i praktický lékař.
1. Absces Bartholiniho žlázy
Bartholiniho žláza je párová žláza uložená u vstupu do pochvy, která vytváří sekret zvlhčující vulvu. Zánět Bartholiniho žlázy bývá bakteriální, žláza zarudne, zduří a je výrazně bolestivá. Terapie je kromě podání antibiotik a analgetik primárně chirurgická a provádí se na gynekologickém pracovišti.
2. Vulvitidy
Vulvitidy jsou skupinou onemocnění, které mohou být bakteriální, virové i mykotické. Velice často se vyskytují současně s vaginitidami (vulvovaginitidy) a zahrnují i sexuálně přenosné infekce.
a) Bakteriální vulvitidy – Podobně jako na jiných oblastech kůže se i zde primárně vyskytují folikulitidy, furunkly a karbunkly. Základem terapie jsou lokální antibiotika. Výrazně méně časté jsou bakteriální pohlavně přenosné choroby, jako je kapavka a syfilis (tvrdý vřed).
b) Virové vulvitidy – Vulva může být postižena především HPV viry, HSV viry a molluscum contagiosum virus. HPV viry způsobují vznik květákovitých prominujících lézí známých jako condylomata accuminata. Léze je možné lokálně destruovat laserem, nebo kryoterapií, nebo je chirurgicky odstranit v místním znecitlivění. Herpetická vulvitida bývá vyvolána zejména virem HSV II, méně často HSV I. Infekce je bolestivá a na postižené kůži vznikají četné puchýřky. Lékem první volby je acyklovir, možná je lokální i systémová léčba. Molluscum contagiosum způsobuje vznik drobných zarudlých papul známých jako molusky.
c) Mykotické vulvitidy – Na prvním místě je kvasinková vulvitida, etiologickým činitelem je candida albicans. Kromě svědění bývá přítomno zarudnutí a při současném postižení vaginy i výtok. Lékem volby jsou lokální (ekonazol - Gyno-Pevaryl) nebo systémová antimykotika (flukonazol). U recidivujících vaginálních mykóz je vždy nutno myslet na diabetes!
d) Trichomoniáza – Jde o častou vulvovaginitidu způsobenou prvokem trichomonas vaginalis. Infekce je pohlavně přenosná, často asymptomatická, někdy způsobí výtok. Léčí se metronidazolem (Entizol 500 mg á 12 hod na 10 dnů), nutno přeléčit i sexuální partnery.
Postup: Při známkách běžné vulvovaginitidy (výtok) se doporučuje empiricky zaléčit kombinací antimykotika + antibiotika – např. Macmiror Complex vaginální krém, či vaginální tobolky 1-2x denně na 6-12 dnů (nystatin + nifuratel) nebo Polygynax vaginální tobolka 1x denně na 6 dnů (nystatin + polymyxin B-sulfát + neomycin). Kromě toho je důležité provést mikrobiologické mikroskopické (ne kultivační!) vyšetření k vyloučení trichomoniázy.
3. Krauróza vulvy
Jde o atrofii sliznice vulvy, ke kterému typicky dochází u žen po menopauze v důsledku nedostatku estrogenů. Sliznice je atrofická, vyschlá a úporně svědí. Odlišení od lichen sclerosus et atrophicus (viz. níže) je histologické. Terapeuticky se aplikují estrogeny v lokální formě.
4. Lichen sclerosus et atrophicus vulvae
Jde o onemocnění vulvy nejasné příčiny, předpokládá se i vliv autoimunitních procesů. Nejčastěji jsou postiženy ženy po menopauze. Na vulvě vznikají bělavá ložiska, která úporně svědí. Stav lze potvrdit získáním malého vzorku z léze a histologickým vyšetřením. Základem léčby jsou lokální kortikosteroidy.
