38. Klimakterické obtíže a možnosti jejich ovlivnění
Klimakterium je období v životě ženy, které je spojeno s prudkým poklesem koncentrace estrogenů v důsledku vyhasínání funkce vaječníků. Typickou dobou jeho rozvoje je věk 45-50 let. Důsledkem je narušení a následné vymizení menstruačního cyklu a vznikem celé řady nepříjemných symptomů (klimakterický syndrom).
Poslední menstruace v životě ženy se označuje jako menopauza a období po této události se nazývá postmenopauza. Klimakterium ovšem začíná již před menopauzou s postupným vyhasínáním ovariálních funkcí a jeho začátek nelze přesně stanovit.
Příčiny
Příčinou menopauzy je v drtivé většině případů fyziologické vyhasínání funkce vaječníků (viz. výše). Předčasná menopauza ovšem může souviset s tzv. předčasným ovariálním selháním, nebo s chirurgickým odstraněním vaječníků.
Projevy
Typickými vegetativními příznaky jsou nadměrné pocení a nepříjemné návaly horka, které zhoršují kvalitu spánku. Z psychických obtíží se vyskytuje zvýšená podrážděnost a někdy i únava. U řady žen se objevuje dlouhodobé depresivní ladění.
Pokles koncentrace estrogenů způsobuje atrofii pohlavních orgánů, jejich sliznice a řady měkkých tkání. Důsledkem je svědění při atrofické vaginitidě a atrofii vulvy, inkontinence moči a zvýšené riziko prolapsu pochvy při atrofii pánevního dna.
Poměrně významné jsou metabolické důsledky klimakteria, kdy nedostatek estrogenů zvyšuje riziko osteoporózy, poruchy metabolizmu lipidů a progresi aterosklerózy s četnějšími kardiovaskulárními komplikacemi (zejména ICHS).
Terapie
Jedinou efektivní terapií je hormonální substituce, méně účinnou alternativu představují prostředky alternativní medicíny kombinované s antidepresivy (ideálně SSRI) u depresivních projevů. Při hodnocení obtíží samozřejmě musíme vzít v potaz i primárně nemedicínskou problematiku obtíží u ženy v klimakteriu (osamostatnění a odchod dětí z domácnosti, nemoci, či úmrtí partnera, omezení pracovní výkonnosti apod.).
Otázkou zůstává efekt fytoestrogenů (sójové boby, červený jetel), které mohou mít jistý efekt na příznaky, ale na druhou stranu je možný jejich vztah ke karcinomu prsu.
Systémová hormonální substituce je indikována u vegetativních obtíží a jako prevence osteoporózy. Obvykle spočívá v podávání menších dávek estrogenu a gestagenu. Podávání může být přerušované, kdy se objevuje slabé krvácení, nebo kontinuální. Samotný estrogen je méně vhodný, protože vede k hyperplazii endometria a zvýšení rizika karcinomu endometria.
Lokální hormonální substituce přichází v úvahu u atrofické vaginitidy, kdy se estrogeny (bez gestagenu) aplikují intravaginálně.
Hlavní kontraindikací hormonální substituce je karcinom endometria a prsu a hluboká žilní trombóza (aktivní, či v anamnéze), infarkt myokardu a stavy po ischemické cévní mozkové příhodě.
