42. Tetanus a vzteklina
I. Tetanus
Tetanus je nebezpečné infekční onemocnění způsobené bakterií clostridium tetani. K nákaze touto anaerobní bakterií dochází nejčastěji při narušení kožního krytu s kontaminací rány. Samotná bakterie nezpůsobuje příznaky, ty jsou vyvolány jejím toxinem (tetanotoxin).
Příznaky: Inkubační doba je cca 1 týden. Toxin napadá motorické neurony v CNS a blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů. Zvyšuje se svalová dráždivost se vznikem záškubů žvýkacích svalů (trismus), poruch polykání a křečí, těžké případy zahrnují opistotonus a obrnu dýchacích svalů. Stav může vyústit v rabdomyolýzu a akutní renální selhání.
Diagnostika: Diagnózu lze určit na základě anamnézy a klinických příznaků, sérologicky je možné prokázat protilátky.
Léčba: Úmrtnost je vysoká i při maximální léčbě. Nutná je stabilizace stavu, parenterální hydratace, podávání antibiotik (peniciliny, cefalosporiny, makrolidy, klindamycin) a podání antitetanového imunoglobulinu (pasivní imunizace). Při selhávání respiračního systému může být nutná UPV. Samozřejmostí je chirurgické ošetření kontaminované rány.
Tetanus - přeočkování 3 dávkami:
1. dávka = 0
2. dávka = 6. týdnů po první
3. dávka = 6 měsíců po druhé
Tetanus - očkování dle protilátek:
pod 0,10 IU/ml - přeočkovat 3 dávkami
0,10-0,50 IU/ml - přeočkovat 1 dávkou
0,50-1,0 IU/ml - do dvou let zopakovat odběr
nad 1,0 IU/ml - běžné očkovací schéma
Tetanus - očkování po poranění:
II. Vzteklina
Vzteklina (rabies) je závažné infekční onemocnění centrálního nervového systému, bez adekvátní terapie má extrémně vysokou mortalitu (až 100%).
Příčiny
Onemocnění můžeme zařadit do skupiny antropozoonóz, což jsou infekční choroby přenosné ze zvířat na člověka. Původcem je virus vztekliny (RNA virus) a typickými přenašeči jsou někteří savci (lišky, hlodavci, netopýři). Virus se ve velkém množství vyskytuje ve slinách nakaženého zvířete a na člověka se typicky přenese kousnutím.
Projevy
Vzteklina je relativně dlouho bezpříznaková, doba latence odpovídá místu průniku viru do těla. Virus totiž vykazuje afinitu k periferním nervům v blízkosti vniknutí do organizmu a cestou těchto nervů se relativně nízkou rychlostí (cca 1cm/den) šíří k CNS. Po proniknutí do mozku vzniká těžká akutní encefalitida, která je spojena s bolestmi hlavy, zmateností, poruchami chování a agresivitou. Postupně se rozvíjí koma a smrt. Charakteristickým příznakem je hydrofobie, což je porucha polykání při snaze vypít tekutiny.
Diagnostika
Ve chvíli klinických příznaků je již na terapii pozdě, proto je vhodnější diagnózu předpokládat po poranění některým z rizikových zvířat (zejména liška a netopýr), obzvláště pokud zvíře vykazovalo abnormální vzorce chování. Samozřejmě je nutné vzít v potaz i to, zda se vzteklina v dané geografické oblasti vůbec vyskytuje. Situace je jednodušší tehdy, pokud je k dispozici dotyčné zvíře. Je-li riziko přítomnosti vztekliny zvýšené, je možno zvíře utratit a vyšetřením jeho CNS (imunofluorescence) prokázat přítomnost viru.
Prevence a terapie
Základem prevence je perorální očkování divoce žijících zvířat antirabickou vakcínou v kombinaci s očkováním domácích zvířat. Díky těmto preventivním opatřením je ČR považována od roku 2004 za „rabies-free country“. U lidí se antirabická vakcína aplikuje rizikovým zaměstnáním (veterináři) a je doporučována cestovatelům (Afrika, Asie, východní Evropa, Střední a Jižní Amerika apod.). Preexpoziční aplikace jsou 3 dávky (0.,7.,21. den), poté čtvrtá dávka po 1 roce a následně po cca 5 letech.
Po poranění neznámým zvířetem je primárně nutné ošetřit ránu, zjistit termín posledního očkování proti tetanu a případně přeočkovat. Je-li zvíře známé, musí být vyšetřeno veterinářem, u psa se kontroluje očkování proti vzteklině a měla by se provést kontrola stavu zvířete za 5 dnů. Je-li z jakéhokoliv důvodu riziko vztekliny zvýšené (neznámé zvíře, zvíře s abnormálním chováním apod.), zahajuje se aplikace antirabické vakcíny (aktivní imunizace). Výjimečně lze kombinovat s podáním antirabického séra (imunoglobuliny – pasivní imunizace).
