44. Toxoplazmóza + enterobióza (oxyuriáza), askarióza, teniózy
I. Toxoplazmóza
Toxoplazmóza je rozšířené infekční onemocnění způsobené prvokem Toxoplasma gondii. Předpokládá se vysoká promořenost populace, což je podporováno vysokým podílem asymptomatických případů.
Příčiny: Toxoplasma gondii je intracelulární parazit s komplikovanějším životním cyklem. Důležitým mezihostitelem je kočka, která se nakazí ze syrového masa. V těle kočky se parazit vyvíjí a jeho cysty jsou vylučovány stolicí. K nákaze člověka dochází kontaminovanými potravinami, nebo tekutinami. V trávicím traktu člověka parazité napadnou buňky střevní sliznice a následně se lymfatickým systémem šíří po organizmu.
Projevy: U jinak zdravých jedinců je infekce většinou zcela bezpříznaková, někdy se objeví krční lymfadenomegalie, horečka, bolesti svalů a kloubů a noční pocení. Po odeznění akutní fáze (je-li přítomna) zůstávají parazité v organizmu a mohou se reaktivovat při imunosupresi. Latentní toxoplazmóza může způsobit určité změny osobnosti, prodlužovat reakční dobu, zvyšovat agresivitu chování a touhu po sexuální aktivitě. Předpokládá se i určitý vliv chronické infekce na rozvoj psychiatrických onemocnění.
U imunosuprimovaných se kromě lymfadenomegalie, horečky a dalších příznaků akutně probíhající infekce mohou objevit projevy poškození jednotlivých orgánů (meningitida, pneumonie a myokarditida). V těchto případech je infekce nebezpečná a má relativně vysokou úmrtnost.
Nebezpečná je toxoplazmóza v těhotenství, kdy může přejít na plod. Riziko nákazy roste s pokročilostí těhotenství, ale na druhou stranu se snižuje riziko vzniku vážných příznaků. Kongenitální toxoplazmóza se projevuje tzv. Sabinovou trias (chorioretinitida při oční formě toxoplazmózy, křeče a hydrocefalus).
Diagnostika: Diagnózu lze stanovit mikrobiologicky kultivací prvoků z krve nebo jiných tělesných tekutin, popřípadě je možné určit diagnózu sérologicky.
Léčba: Drtivou většinu případů (asymptomatické i uzlinové formy) u jedinců s normální funkcí imunity není nutné léčit. Léčba je indikována u těhotných, u vrozených forem do 5 let věku, u imunodeficitu a u oční formy toxoplazmózy. Obvykle se podává kombinace pyrimetaminu a sulfadiazinu, jako doplněk se podává kyselina listová (prevence narušení krvetvorby pyrimetaminem). Speciálně u mozkové formy dochází bez terapie až ke 100% úmrtnosti.
Terapie sama o sobě nevede k eradikaci infekce. Cílem je dostat akutní infekci do latentní formy a u imunokompromitovaných pak profylakticky podávat menší dávky léků k zabránění reaktivace toxoplazmózy.
II. Enterobióza
Enterobióza (oxyuriáza) je onemocnění roupem dětským (enterobius vermicularis). Jedná se o poměrně časté infekční onemocnění postihující děti i dospělé. Roup dětský je drobný červ dorůstající délky cca 1 cm, který se řadí mezi hlístice.
Příčiny: Onemocnění se nejčastěji šíří v dětských kolektivech fekálně-orálně jako „nemoc špinavých rukou“. Po požití vajíček roupů se v trávicím traktu postupně vyvíjí larvy obou pohlaví, které ve tlustém střevě kopulují. Typicky v nočních hodinách se pak oplodněné samičky roupů dostávají až do oblasti konečníku, kde kladou vajíčka. Objevuje se svědění konečníku, které vede ke škrábání. Tím se na prsty dostávají vajíčka, která se následně mohou dostat do úst dotyčného jedince (autoinfekce), nebo přes kontaminované předměty do trávicího traktu ostatních osob.
Projevy: Nejtypičtějším příznakem je svědění okolí konečníku zmíněné výše. Jinak se mohou vyskytovat jenom neurčité trávicí obtíže, nebo je přítomnost roupů zcela asymptomatická. Nepříjemnou komplikací je postižení apendixu, které může vyvolat příznaky typické pro akutní apendicitidu.
Diagnostika: Základem diagnostiky je mikrobiologický průkaz vajíček. Nejlepším způsobem jejich získání je večerní umístění speciálních lepicích pásek do oblasti kolem análního otvoru. Pásky se ráno odlepí a vyšetří pod mikroskopem.
Léčba: Používají se různá antihelmintika. Účinnou látkou první volby bylo pyrvinium (červeně zabarvovalo stolici), nyní se používá hlavně mebendazol (např. Vermox). Běžná dávka je 1 tableta nárazově s opakovaným užitím 1 tablety za 2-4 týdny.
III. Askarióza
Askarióza je parazitóza způsobená škrkavkou dětskou. Jde o červa žijícího v organizmu řady savců, přenos na člověka je fekálně-orální kontaminovanými potravinami, nebo vodou. V ČR jde o chorobu velmi vzácnou, je však častější v rozvojových zemích.
Škrkavky se nejprve dostávají do GIT, odkud se vstřebají do krve a cestují do plicní tkáně. To způsobí tzv. plicní fázi spojenou s dráždivým kašlem. Larvy vykašlané do nosohltanu mohou být někdy opět spolknuty a pak přežívají v tenkém střevě za rozvoje střevní fáze spojené s malabsorpcí. Larvy mohou migrovat a vniknout do žlučovodu, nebo apendixu (obstrukce žlučových cest, apendicitida).
Škrkavky lze najít ve sputu, nebo jejich vajíčka při parazitologickém vyšetření stolice. V krevních odběrech bývá typicky zvýšeno procentuální zastoupení eozinofilů. Základem terapie jsou antihelminitika (mebendazol - Vermox).
IV. Teniózy
V ČR existují tři druhy tasemnic s klinickým významem – tasemnice bezbranná, tasemnice dlouhočlenná a měchožil zhoubný. Tasemnice bezbranná má jako mezihostitele dobytek, tasemnice dlouhočlenná prasata, k nákaze typicky dochází při požití masa obsahujícího boubele. Po požití se z nich v trávicím traktu člověka vyvine dospělá tasemnice, která žije ve střevě a uvolňuje vajíčka do stolice. Z příznaků dominuje dyspepsie a případně malabsorpce s hubnutím, lze prokázat vajíčka ve stolici, terapie se vede pomocí antihelmintik.
Měchožil zhoubný má člověka jako mezihostitele, hostitelem jsou psovité šelmy. K nákaze dochází při požití potravy kontaminované vajíčky parazita. V těle člověka larvy migrují do různých orgánů včetně jater a mozku a tam vytváří echinokokové cysty. Cysty mohou být nalezeny pomocí zobrazovacích metod a někdy představují diferenciálně diagnostický problém. Terapie spočívá v aplikaci antihelmintik do cyst, případně v jejich chirurgickém odstranění. Kromě mechanického útlaku okolí je vysoké riziko anafylaktického šoku při perforaci cysty.
