48. Pertuse, parapertuse + mykoplazmové a chlamydiové infekce
1. Pertuse, parapertuse
Pertuse (černý kašel) je infekční onemocnění vyvolané bakterií Bordetellou pertussis/parapertussis. Přenos je kapénkovou infekcí, bakterie tvoří toxiny, onemocnění je nebezpečné zejména pro neočkované kojence. Choroba podléhá povinnému hlášení.
Příznaky: Pertuse má nejprve katarální stádium trvající cca 2 týdny s běžnými projevy infekce dýchacích cest, následně se na cca 6-10 týdnů rozvine paroxyzmální stádium s epizodami silného a dráždivého neproduktivního kašle. Typicky se objevují hemoragie spojivek v důsledku zvyšování nitrohrudního tlaku a komplikovat se choroba dále může pneumothoraxem, encefalopatií a dalšími bakteriálními superinfekcemi. Silný kašel může vyvolávat i zvracení. Parapertuse má méně silné příznaky a u kojenců se příliš neobjevuje.
Diagnostika: Diagnóza je obtížná, musíme na ni myslet při silném kašli trvajícím přes 2 týdny s negativním výtěrem (bakterie vyžaduje speciální kultivační půdy). Ideální diagnostika je kultivační za použití speciálních půd, PCR ze získaného sekretu, nebo sérologická s průkazem protilátek IgM.
Prevence: Základem prevence je očkování, očkování proti pertusi je součástí povinného očkování v dětském věku – hexavakcína 2+1 a následně izolovaná vakcína di,te,pe (Adacel) mezi 5-6. rokem života. U dospělého člověka se v ambulanci VPL doporučuje první přeočkování proti tetanu provést právě touto vakcínou.
Přeočkování proti záškrtu, tetanu a pertussis s acelulární pertusovou složkou spolu s aplikací čtvrté dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně (DiTePe + IPV – Boostrix Polio) se provede mezi 10-11. rokem dítěte.
Terapie: Základem terapie jsou makrolidová antibiotika (klaritromycin 500 mg á 12 hod na 14 dnů), při nemožnosti jejich použití je možné podat cotrimoxazol (960 mg á 12 hod na 14 dnů).
2. Chlamydiové infekce
Chlamydie jsou skupinou špatně kultivovatelných intracelulárních bakterií, klinický význam má zejména chlamydia trachomatis, pneumoniae a psittaci. Bakterie mají vysokou afinitu vůči epitelu urogenitálního traktu, respiračního traktu a spojivkám.
Přenos je u chlamydie trachomatis pohlavním stykem, nebo vertikální z matky na novorozence (trachom!), u chlamydie pneumoniae a psittaci bývá přenos respirační cestou.
Urogenitální infekce
Vyvolává je chlamydia trachomatis. U muže jsou infekce více symptomatické zahrnují uretritidu (s výtokem), prostatitidu a epididymitidu. U ženy jsou infekce méně nápadné, ale přecházejí do chronicity s tendencí k pánevním zánětům s tvorbou adhezí a následnými poruchami fertility.
U chlamydiových urogenitálních infekcí často vzniká Reiterův syndrom s neinfekčním zánětem spojivek a kloubů.
Specifickým a vzácným podtypem je lymfogranuloma venereum, které má podobu inguinálního abscesu s komplikovaným hojením a vznikem píštělí.
Infekce dýchacích cest
Způsobují je chlamydie pneumoniae a psittaci. Klinicky může jít o záněty horních i dolních cest dýchacích, rozvinout se může atypická pneumonie (suchý dráždivý kašel, subfebrilie, atralgie, myalgie, rozsáhlý nález na RTG nekorelující s méně nápadnými obtížemi).
Trachom
Vyvolává jej chlamydia trachomatis. Trachom se v ČR nevyskytuje, celosvětově je častou příčinou slepoty. Podstatou je chronická konjunktivitida s jizvením spojivky.
Diagnostika: Diagnostika je obtížnější, akutní infekci lze prokázat PCR ze stěru (sputum, stěr z děložního hrdla u žen a močové trubice u mužů). Sérologický průkaz spočívá v diagnostice protilátek ve třídě IgM.
Terapie: Nekomplikované infekce chlamydií trachomatis se léčí klaritromycinem 500mg á 12 hodin na 5 dnů, alternativou je doxycyklin 200mg denně na 5 dnů. Nutná je léčba sexuálních partnerů. U infekcí chlamydií pneumoniae je nutná ATB terapie na 14 dnů.
3. Mykoplazmové infekce
Mykoplazmata jsou opět bakteriální mikroorganizmy, které způsobují řadu infekcí. Ze zástupců má největší význam mykoplazma pneumoniae (infekce dýchacích cest včetně atypické pneumonie, kapénkový přenos) a mykoplazma hominis, genitalium a ureaplasma urealyticum (urogenitální infekce, pohlavní přenos, vertikální přenos).
Diagnostika: Akutní infekci lze opět prokázat PCR (sputum, stěr z děložního hrdla u žen a močové trubice u mužů). Sérologický průkaz spočívá v diagnostice protilátek ve třídě IgM.
Terapie: Terapie je prakticky shodná s chlamydiemi, je vysoká citlivost vůči makrolidům a tetracyklinům.
Pozn.: Čistě mimo hru (u zkoušky by asi nemuseli reagovat dobře) je to s diagnostikou těchto infekcí dosti obtížné, sérologie není zcela spolehlivá a tak se mi osvědčilo delší dobu trvající dráždivý kašel s negativním výtěrem bez provedení sérologie přeléčit ATB (makrolid, TTC), kombinovat lze s inhalačním kortikosteridem.
