58. Ekzémy včetně atopického ekzému – druhy, terapie
Ekzémy jsou skupinou zánětlivých neinfekčních kožních onemocnění. Existuje jich celá řada.
1. Atopický ekzém
Atopický ekzém (atopická dermatitida) je časté chronické zánětlivé onemocnění, které se vyskytuje v dětském i dospělém věku. U dospělých se prevalence pohybuje okolo 5%.
Příčiny: Atopický ekzém souvisí s atopií, což je genetická predispozice vedoucí k alergickým reakcím a řada jedinců s atopickým ekzémem vykazuje přítomnost některé alergie. Na vzniku onemocnění se zřejmě podílí i narušená kožní bariéra se snadnějším průnikem alergenů, které mohou vyvolat chronický zánět. Nutno ale dodat, že asi u 20% postižených nejde u atopického ekzému o klasickou IgE mediovanou alergickou reakci.
Projevy: Příznaky se odlišují podle věku a jednotlivé formy v sebe postupně přecházejí. Rozlišujeme kojeneckou, dětskou, dospívající a dospělou formu choroby.
- Kojenecká forma – Tato forma má vzhled suchého svědivého erytému se sklonem k impetiginizaci. Nejvíce postižena je oblast kštice, obličej, extenzorové plochy končetin a trup.
- Dětská forma – Opět je přítomna svědivá suchá vyrážka, ale tentokrát se přesouvá spíše do oblastí flexur a na volární stranu zápěstí.
- Dospívající a dospělá forma – V období dospívání probíhá lichenifikace postižených oblastí, kde se objevuje drsná, ztluštělá a výrazně vysušená kůže. Na končetinách se mohou vyskytovat i erytematózní svědící ložiska.
Diagnostika: Diagnózu stanovujeme na základě klinických obtíží a nálezu na kůži. Důležitá je osobní a rodinná anamnéza stran jakýchkoliv alergických projevů. Podstatná část pacientů s atopickou dermatitidou má tzv. bílý dermografismus. V krevních náběrech bývá zvýšená hladina IgE protilátek.
Léčba: Atopickou dermatitidu nelze vyléčit, většinou je nutné soustředit se na zlepšení kvality života a na minimalizací subjektivních obtíží. Je nutné vyvarovat se potenciálních rizikových faktorů (v jejich určení je důležité alergologické vyšetření), nosit prodyšné a vzdušné oblečení, které brání nadměrnému pocení.
Lokální léčba je zcela nezastupitelná. Pravidelně se aplikují emoliencia (Excipial, Lipobase), která mají zvlhčovat suchou kůži a zlepšit její bariérové schopnosti. Ideální je jejich aplikaci krátce po koupeli, kdy je kůže ještě vlhká. Lokální kortikosteroidy je vhodné podávat spíše krátkodobě a pouze na menší plochy těla, aby se zabránilo celkovým nežádoucím účinkům. Na lichenifikované plochy lze použít keratolytika. V případě impetiginizace jsou indikována antibiotické masti.
Celková léčba zahrnuje zejména antihistaminika, u těžkých forem a při exacerbacích je možné použít systémové kortikosteroidy. Jejich podávání má však být co nejkratší. Použití imunosupresiv je možné, ale je vyhrazeno pro nejtěžší případy.
Z lázeňské léčby lze na doporučení dermatologa zajistit sirovodíkové minerální koupele.
2. Seboroická dermatitida
Jde o kožní ekzém, který vzniká v souvislosti s nadprodukcí kožního mazu. Objevuje se u novorozenců a dospívajících jedinců. Typicky se vyskytuje ve vlasové části hlavy a má podobu zarudlé podrážděné kůže s nánosy nažloutlých šupin na povrchu. U dospívajících bývá navíc poměrně často bývá postižena i kůže okolo nosu a pod nosem. Základem terapie jsou lokální kortikosteroidy a efekt mají i lokální antimykotika (což podporuje teorii o podílu mykotické infekce na rozvoji choroby).
3. Dyshidrotický ekzém
Vzniká na rukou a nohou, může být formou atopického ekzému nebo kontaktního alergického ekzému. Typická lokalizace je po stranách prstů, na dlaních a na ploskách. Ložiska bývají zarudlá, svědí a tvoří se na nich vesikuly.
4. Iritační dermatitida
Iritační dermatitida je nealergická dermatitida, která vzniká po kontaktu s určitou dráždivou, nebo přímo toxickou sloučeninou. Vzniká v takové situaci u každého člověka, její tíže ale závisí na jeho individuální odolnosti. Rozlišit ji můžeme na akutní a chronickou. Na rozdíl od kontaktního alergického ekzému akutní forma spíše bolí a pálí, než svědí. Chronická forma spočívá ve vysušení a zhrubnutí kůže, která bolestivě praská a může svědit. Specifickým podtypem je plenková dermatitida vznikající v důsledku kontaktu kůže dítěte se stolicí a močí v terénu neprodyšných plen.
5. Kontaktní alergický ekzém
Jedná se o alergickou reakci IV. typu, která se objevuje při opakovaném styku s určitým alergenem. Mezi nejčastější alergeny související s kontaktním ekzémem patří kovy (nikl, kobalt a chrom), parfémy, konzervanty a barviva. Při akutní reakci vzniká svědivý erytém s papulami a někdy i bulami, při chronickém dráždění dochází k lichenifikaci kůže. Důležité odlišení od iritační dermatitidy je fakt, že kontaktní alergický ekzém se může po delší době začít šířit i na místa vzdálená od kontaktu s alergenem. V diagnostice se používají epikutánní testy. Základem je vyhýbání se vyvolávajícím alergenům a při vzplanutí obtíží použití lokálních kortikosteroidů. U těžkých rozsáhlých forem lze kombinovat systémová antihistaminika a kortikosteroidy.
6. Solární ekzém
Jde o zánětlivou reakci kůže vznikající po vystavení kůže slunečnímu záření. Jde o častou formu akutní dermatitidy projevující se zarudnutím, bolestí a svěděním kůže vystavené slunečnímu záření.
7. Fototoxická dermatitida
Jde o výrazně těžší formu solární dermatitidy, která vzniká v situaci, kdy je kůže vůči slunečnímu záření senzibilizována jiným faktorem. Většinou jde o chemické sloučeniny včetně některých léků (tetracyklin, amiodaron). Těžké fototoxické dermatitidy vznikají u některých typů porfyrií. Těžké zánětlivé změny vznikají i při kratším osvícení a kromě zarudnutí se mohou začít objevovat nekrózy kůže hojící se jizvením.
8. Varikózní ekzém
Varikózní dermatitida je neinfekční kožní zánět vznikající v oblastech chronické žilní insuficience, typicky na bércích DKK. Má podobu svědivého erytému s jemným šupením. Při chronickém průběhu se v kůži hromadí hnědavý hemosiderinový pigment. Základem je terapie chronické žilní insuficience a používání mastí s kortikosteroidy (např. Triamcinolon).
