68. Záněty očních víček (včetně hordeola a chalazea) a očních spojivek
Záněty víček můžeme rozlišit na záněty okrajů víček (blefaritidy), ječné zrno (hordeolum) a vlčí zrno (chalazion).
Záněty víček
Blefaritidy
Většinou jde o chronicky probíhající infekce okrajů očních víček způsobené stafylokoky. Dochází k hyperemii víček a vzniku žlutavých krust s ulceracemi. Základem terapie je odstraňování zaschlých krust a lokální aplikace ATB.
Hordeolum
Jde o zánět drobných žlázek víčka, etiologicky jde většinou o stafylokokovou infekci. Vzniká otok víčka, který má v místě zánětu podobu zarudlé bolestivé bulky. Základem terapie jsou teplé obklady a lokální antibiotika (Framykoin).
Chalazion
Jde o zánět Meibomské žlázy, příznaky zánětu jsou více vyjádřeny než u hordeola. Opět vzniká bolestivá zarudlá bulka, infekce se může šířit i do okolí. Chronické formy mají podobu tuhé bulky bez výrazné bolestivosti. V akutní fázi je terapie podobná léčbě hordeola, u chronické se někdy používá aplikace kortikosteroidu do ložiska, nebo jeho exkochleace.
Konjunktivitidy
Jde o záněty spojivky, což je tenká membrána kryjící bulbus a přecházející na víčka. Základním projevem je hyperemie spojivky, kterou vnímáme jako povrchovou spojivkovou injekci. Subjektivním obtížím dominuje pocit svědění, případně jen mírná bolestivost a přítomnosti cizího tělesa v oku. Na okraji víček se může hromadit hlenový nebo hlenohnisavý sekret. Rozlišit můžeme konjunktivitidy na infekční (virové, bakteriální) a neinfekční (alergické, autoimunitní – Reiterův syndrom, expoziční iritační).
a) Expoziční konjunktivitidy – Vznikají při kontaktu s iritačně působícími faktory, jako jsou drobné nečistoty a chemické látky ve vzduchu. Základem terapie je výplach nečistot, případně aplikace Ophthalmo-Septonexu.
Příklady terapie: Ophtal roztok (kyselina boritá a benzododecinium bromid) – polovina vaničky, oko ponořit do lázně na 2-5 min 3-5x denně
b) Bakteriální konjunktivitidy – Jsou málo časté, příznaky bývají dramatičtější s hojnou hlenohnisavou sekrecí, nejčastějšími etiologickými faktory jsou stafylokoky a streptokoky. Základem terapie jsou lokální antibiotika (kapky + mast).
Příklady terapie:
- Ophthalmo-Framykoin mast – do oka á 4-6 hodin (neomycin + bacitracin)
- Maxitrol gtt – 2 gtt do oka á 6 hod (neomycin + polymyxin B + dexamethason)
- Maxitrol mast – do oka 4-6x denně (neomycin + polymyxin B + dexamethason)
- Tobradex gtt – 2 gtt do oka á 6 hod (tobramycin + dexamethason)
- Tobradex mast – do oka 4-6x denně (tobramycin + dexamethason)
Speciálními podtypy jsou konjunktivitidy způsobené sexuálně přenosnými chorobami (gonokoky a chlamydie). Gonokoková konjunktivitida se léčí celkově jednorázově Ceftriaxonem 1g i.m. + 2 g Azitromycinu. Chlamydiová konjunktivitida se léčí celkově jednorázově Azitromycinem 1 g, nebo TTC 100 mg 1-0-1 na 10 dnů.
c) Virové konjunktivitidy – Jsou velmi časté, typická je u nich spíše serózní sekrece. Možnými vyvolávajícími faktory jsou adenoviry a herpetické viry.
d) Alergické konjunktivitidy – Vznikají v rámci alergických reakcí, přičemž alergen nemusí přijít do přímého kontaktu s okem. Příznakům dominuje pocit svědění. Je nutné se vyvarovat alergenů a užívat lokální nebo celková antihistaminika.
Příklady terapie: azelastin – Allergodil kapky 1-0-1 gtt, antazolin + tetryzolin – Spersallerg kapky 1gtt 2-3x denně
e) Reiterův syndrom – Jde o neinfekční konjunktivitidu, která doprovází uretritidu a artritidu. Uretritida má často chlamydiovou etiologii, u většiny pacientů je pozitivní HLA B27. Chlamydiovou infekci lze potvrdit kultivací stěru z uretry (a zaléčit makrolidy, či TTC), oční a kloubní příznaky se léčí kortikosteroidy.
