73. Rinitidy, sinusitidy vč. polinózy a vazomotorické rýmy, hyposenzibilizace
1. Sinusitidy
Sinusitida znamená zánětlivé postižení sliznice vedlejších dutin nosních (maxilární, frontální, ethmoidální a sphenoidální). V reálných situacích jde obvykle o typický doprovod zánětů dutiny nosních a hovoříme tak o rhinosinusitidách.
Rozdělit sinusitidy můžeme na:
a) akutní (trvání obtíží pod 3 týdny)
b) subakutní (trvání obtíží 3 týdny – 3 měsíce)
c) chronické (trvání obtíží nad 3 měsíce)
Příčiny: Etiologie sinusitidy je většinou akutní virová infekce. Dochází k zánětlivému edému sliznice, což může vyústit v uzavření tenkých spojnic vedlejší nosní dutiny s dutinou nosní, stagnací hlenu a pomnožení bakterií se vznikem hnisavého zánětu. Etiologickým agens akutní bakteriální sinusitidy jsou ve většině případů streptokoky a hemofilus influenzae. Méně časté jsou mykotické sinusitidy, které přicházejí v úvahu spíše u imunosuprimovaných jedinců.
Projevy: Klinický obraz akutní sinusitidy má obvykle podobu klasického zánětu nosohltanu, který přejde do nepříjemného stavu s horečkami a bolestí v oblasti postižené dutiny, která se zhoršuje při předklonu hlavy. Často dochází k vymizení čichu, objevují se záchvaty kašle a je přítomno opakované vysmrkávání hnisavého obsahu. Chronická sinusitida má méně výrazné příznaky, které zahrnují subfebrilie, bolesti hlavy a hlenohnisavou sekreci z nosu.
Komplikace sinusitid jsou naštěstí méně časté a zahrnují infekce okolních tkání s rizikem vzniku abscesů a trombózu kavernózního splavu.
Diagnostika: Diagnostika zahrnuje anamnézu klinických obtíží a RTG vedlejších dutin nosních, který prokáže hladinku hlenohnisu. Je-li indikováno ORL vyšetřením je součástí diagnostiky i přední rhinoskopie.
Léčba: Terapie je buď konzervativní, nebo invazivní. Základem konzervativní terapie jsou antibiotika, přičemž lékem první volby je amoxicilin, lékem druhé volby jsou potencované aminopeniciliny, nebo cefalosporiny. Jako podpůrnou léčbu lze využít dekongestiva. Invazivní léčba znamená lokální umrtvení sliznice dutiny nosní a následně punkci postižené nosní dutiny s výplachem.
2. Rhinitidy
Rhinitida (rýma) je zánětem nosní sliznice. Jak je řečeno výše, většinou se vyskytuje spolu se sinusitidou (rhinosinusitida).
Rhinitidy můžeme rozlišit na akutní a chronické a na infekční a neinfekční. Akutní infekční rhinitida je nejčastěji virového původu. Akutní neinfekční rhinitida je nejčastěji alergická, bývá spojena s vodnatou sekrecí, kýcháním a obvykle i alergickou konjunktivitidou.
Z chronických rhinitid lze jmenovat chronickou infekční rhinitidu, perzistující alergickou rhinitidu a specifickou jednotku známou jako vasomotorická rýma. Toto onemocnění představuje asi 50% chronických rhinitid a má podobné příznaky jako alergická rhinitida (svědění nosu, kýchání, vodnatá sekrece a pocity ucpaného nosu). Principem rozvoje vasomotorické rýmy je neurovaskulární reakce na působení určitých podnětů, které mohou zahrnovat léky (antihypertenziva, nadužívání dekongestantů), hypotyreózu, dráždivé vlivy zevního prostředí, teplotní změny, stavy po ORL operacích apod.
Diagnostika u rhinitid zahrnuje zejména anamnézu obtíží (doba trvání, charakter výtoku z nosu, další příznaky), která by nám měla pomoci odlišit akutní rhinitidu od chronické a pomoci určit případnou alergickou etiologii. U chronických rhinitid je vhodné ORL vyšetření (vyloučení deviace septa a nosních polypů) a při podezření na alergii i vyšetření alergologem.
Akutní infekční rhinitida není důvodem k ATB terapii, použít se mohou krátkodobě dekongestanty a pomoci může i nahřívání. U infekční i alergické rhinitidy mají poměrně dobrý efekt i antihistaminika.
3. Polinóza
Polinóza je častou formou alergické rhinitidy, překládáme ji jako „sennou rýmu“ a jde o alergický proces vzniklý v reakci na kontakt s pyly. Výskyt je extrémně častý, typickým znakem je sezónnost obtíží (sezónní alergická rýma), ale u řady jedinců se objevuje i celoroční forma (celoroční alergická rýma).
Spolu s alergickou rýmou se mohou objevovat i jiná onemocnění na atopickém podkladě (např. astma bronchiale) a při dlouhodobém průběhu alergické rýmy mohou vznikat určité komplikace (hyperplastická alergická rhinitida, vznik nosních polypů).
V rámci diagnostiky a léčby je především u chronických forem nutná spolupráce s alergologem a ORL lékařem. Medikace zahrnuje zejména antihistaminika a lokální kortikosteroidy, dekongestanty by měly být podávány pouze při výrazném akutním zhoršení a nikdy ne dlouhodobě. Specifickou formou terapie je desenzibilizační léčba.
4. Desenzibilizační léčba
V dnešní době je známá spíše jako AIT (alergenová imunoterapie). Znamená, že po potvrzení IgE reakce na určitý alergen (kožní testy, laboratorní průkaz specifických IgE protilátek) je pacientovi podáván extrakt s tímto alergenem v postupně narůstajících koncentracích, což má oslabit hypersenzitivní reakci. Vyráběné vakcíny jsou určené buď k sublinguálnímu, nebo subkutánnímu podání. Největší efekt má AIT u alergií na pyly trav a dřevin a na alergeny domácích zvířat.
