74. Bolesti ucha, výtok z ucha, zalehlé ucho + zevní otitidy
1. Bolesti ucha
Bolesti v uchu jsou zejména problematikou ORL, ale i praktický lékař se s nimi setká. Bolest může být vyvolána postižením struktur ucha (otogenní bolest), nebo může být přenesená z okolí (neotogenní bolest).
Příčiny:
- Obturace zvukovodu cerumen – Při nahromadění cerumen se objevuje tlak a někdy i mírná bolest v postiženém uchu, dominuje nicméně pocit zalehlého ucha.
- Ušní záněty – Může jít o erysipel, zánět zevního zvukovodu a zánět středního ucha. Bolest bývá velmi silná, často je doprovázena horečkou a zhoršením sluchu. Zapomenout nesmíme ani na herpes zoster této lokalizace (herpes zoster oticus).
- Poranění ucha – K poranění ucha může dojít v rámci poranění lebky, specifický problém pak představuje poranění bubínku (nešetrné čištění zvukovodu, barotrauma apod.).
- Nádory ucha – Ucho může být postiženo dlaždicobuněčným karcinomem, melanomem a oblast vnitřního ucha charakteristicky vestibulárním schwanomem. Zejména při postižení středního a vnitřního ucha se může objevit tinnitus a případně i porucha rovnováhy.
- Neotogenní příčiny – Bolest ucha může souviset s neuralgií trigeminu, záněty v oblasti nosohltanu včetně tonsilitidy a komplikujících abscesů, s bolestí vycházející z temporomandibulárního skloubení a odontogenní bolestí.
Postup: Přesný postup samozřejmě závisí na tom, jakými prostředky je praktický lékař vybaven. Anamnesticky nás zajímá doba trvání bolesti, lokalizace a případně další doprovodné příznaky (vertigo, horečka, tinnitus). Orientační fyzikální vyšetření zahrnuje pohled do zvukovodu a vytvoření tlaku na tragus, který je výrazně bolestivý u externí otitidy. Dále by měl být prohmatán krk s cílem najít zvětšené uzliny a prohlédnout dutinu ústní a zadní část hltanu. V případě, že máme k dispozici otoskop, je možné prohlédnout zevní zvukovod a dohlédnout na bubínek (zarudnutí, vyklenutí / vpáčení, perforace). Pokud nejsme schopni určit přesnou příčinu, odesíláme dotyčného na ORL.
2. Výtok z ucha
Výtok z ucha se obvykle objevuje u zánětlivých afekcí zvukovodu (zevní otitida, cizí těleso ve zvukovodu) a při onemocnění středouší spojeném s poškozením bubínku (akutní a chronická otitida). Výtok se může objevit i při izolovaném poškození bubínku (barotrauma) a au zlomenin baze lební (likvorea).
3. Zalehlé ucho
Pocit zalehlého ucha bez bolesti je typický pro obturaci zevního zvukovodu mazem a při přítomnosti cizího tělesa ve zvukovodu. Pocity zalehlého ucha doprovází i rychlé změny okolního tlaku (let letadlem), u perforace bubínku a zánětech středouší. Při ucpání zvukovodu mazem lze ucho propláchnout sterilní vodou ohřátou teplotu lidského těla, ještě lepší je použití ceruminolytik (např. peroxid vodíku 3-6%, roztok bikarbonátu*). Existuje i řada volně prodejných preparátů (Aurecon, Cerustop apod.). Proplachy a použití kapek jsou kontraindikovány při perforovaném bubínku!
*
Natrii carbonatis decahydr.0,5
Glyceroli 85% 5,0
Aq. purif.ad 25,0
M. f. Sol.
D. S. Adde guttatorium, 5 kapek 5x denně do postiž. ucha
4. Externí otitidy
Záněty zevního zvukovodu (otitis externa) lze rozlišit na akutní a chronické a podle rozsahu zánětu na ohraničené a difuzní.
Ohraničená (cirkumskriptní) externí otitida
Jedná se o dobře ohraničený zánět zvukovodu, který má podobu furunklu, a jehož etiologickým agens bývají stafylokoky. Projevuje se silnou bolestí ucha zhoršující se při zatlačení na tragus, diagnózu lze stanovit na základě vyšetření zvukovodu pohledem. Podávají se lokální antibiotika (např. Ciloxan kapky, Framykoin mast), často je nicméně nutná incize a drenáž vznikajícího abscesu. U onemocnění je riziko flegmonózního šíření se zvětšením uzlin a celkovou alterací stavu.
Difuzní externí otitida
Zánětlivé postižení postihuje difuzně podstatnou část zevního zvukovodu. Často souvisí s vniknutím vody do ucha (koupání) a nejčastějším etiologickým agens je pseudomonas aeruginosa. Stav se projevuje bolestmi ucha, bývá citlivost při tlaku na tragus, horečky spíše nebývají. Při pohledu do zvukovodu je jeho povrch zarudlý, může být přítomna hnisavá sekrece. Podávají se zejména lokální dezinficiencia (Otobacid, kyselina boritá) a antibiotika, která se mohou kombinovat s kortikosteroidy (např. Infalin Duo).
U imunosuprimovaných jedinců se může rozvinout tzv. maligní otitis externa, u které se rozvíjí lokální osteomyelitida lebečních kostí. Rozsah zánětu lze potvrdit pomocí CT nebo MR. Terapie spočívá v podávání systémových ATB a chirurgickém řešení.
Mykotická externí otitida
Je podobná bakteriální difuzní externí otitidě, ale je přítomno silnější svědění a povlaky na povrchu stěny zvukovodu. Při zaléčení ATB se stav nemění, případně se ještě zhorší. Podávají se lokální přípravky s antimykotickým působením (Canespor, Batrafen kapky).
Virová externí otitida
Virové otitidy mohou být způsobeny například virem varicella-zoster (herpes zoster oticus), bolest je silná, objevují se četné puchýřky a velice často dochází k poruchám hlavových nervů (obrna n. facialis na příslušné straně). Základem terapie je aciklovir.
Pozn.: U externích otitid nereagujících na léčbu je doporučené provést kultivaci!
