77. Poruchy sluchu a hluchota získaná vč. poškození sluchu hlukem, aspekty z pohledu závodního lékaře
Nedoslýchavost
Může být vrozená, nebo získaná. Dále ji dělíme na centrální (poškození n. VIII nebo CNS), nebo periferní. Periferní dále rozlišujeme na převodní (problém při přenosu na vnitřní ucho, porucha pro všechny frekvence) a percepční (problém ve vnitřním uchu, nevyrovnané ztráty sluchu). Převodní a percepční poruchy lze odlišit porovnáním vzdušného a kostního vedení.
Příčiny:
1. Příčinou centrální formy hluchoty jsou onemocnění CNS a patří sem například tumory, záněty (meningoencefalitidy) a traumata.
2. Příčinou převodní formy hluchoty bývají onemocnění zevního a středního ucha (překážky v zevním uchu, chronická otitis media, otoskleróza, poškození bubínku apod.).
3. Příčinou percepční formy bývá onemocnění hlemýždě (přirozené stárnutí s úbytkem vláskových buněk, Meniérova choroba, toxické látky*, ischemie), nebo n.VIII (vestibulární schwannom).
* aminoglykosidy, diuretika, vysoké dávky ASA,
Diagnostika: Důležitá je anamnéza obtíží a přítomnost jakýchkoliv dalších příznaků (vertigo, neurologické problémy). Z fyzikálního vyšetření orientačně hodnotíme sluch šeptanými slovy na vzdálenost 6 metrů. V ambulanci praktického lékaře lze použít ladičkové zkoušky (Weberova, Rinneho a Schwabachova*) a zlatým standardem je audiometrie prováděná obvykle ORL lékaři - foniatry. Při audiometrii lze vysílat zvukové signály o různém kmitočtu a hlasitosti vzdušným, nebo kostním vedením.
Weberova – rozezvučená ladička do týla
a) slyší lépe na nemocném uchu – převodní vada nemocného ucha
b) slyší lépe na zdravém uchu – percepční vada nemocného ucha
Rinneho – srovnání kostního a vzdušného vedení jednoho ucha
a) slyší déle vzdušné vedení – percepční vada, nebo zdravé ucho
b) slyší déle kostní vedení – převodní vada
Schwabachova zkouška – srovnává kostní slyšení nemocného a lékaře
a) slyší stejně dlouho - normální
b) slyší déle než lékař – převodní vada
c) slyší kratší dobu než lékař – percepční vada
Terapie: Převodní a percepční poruchy mohou být často zmírněny použitím naslouchadla, nebo kochleárními implantáty - předepisuje je ORL lékař. Při nálezu jakékoliv léčitelné choroby související s poruchou sluchu je nutné ji řešit (operační zákroky u otosklerózy, vestibulárního schwannomu apod.).
Poškození sluchu hlukem
Poškození hlukem typicky způsobuje percepční nedoslýchavost kochleárního typu způsobenou poškozením vláskových buněk Cortiho orgánu se zachovanou funkcí převodního systému.
Riziko poškození sluchu hlukem souvisí s intenzitou hluku a dobou jeho působení. K vážnému poškození může dojít při krátkodobém působení hluku vysoké intenzity i při chronickém působení méně intenzivního hluku. Specifický problém představuje tzv. impulzní hluk (krátce působící zvuky velmi vysoké intenzity střídané obdobími ticha).
Za rizikovou hladinu zvuku se považují hodnoty od cca 85 dB, u nichž by expozice nechráněného sluchu neměla překročit 8 hodin. U hodnot okolo 100 dB je nebezpečná doba expozice 15 minut a u 130 dB jde o vteřiny.
Hluk patří mezi důležité rizikové faktory pracovního prostředí, výši rizika standardně rozdělujeme na čtyři kategorie, přičemž výrazně rizikové jsou kategorie 3 a 4.
Prevence
Prostředky prevence poškození sluchu jsou kolektivní (technická opatření, přestávky, pravidelné lékařské prohlídky) a individuální (ochranné pomůcky).
Lékařské prohlídky provádí praktický lékař nebo pracovní lékař. U kategorie rizika 3 se provádí 1x á 2 roky, u kategorie rizika 4 se provádí 1x ročně. Vstupní prohlídka by měla zahrnovat ORL vyšetření včetně prahové tónové audiometrie. Periodická prohlídka by měla zahrnovat orientační vyšetření sluchu a screeningovou audiometrii.
Při podezření na vznik nemoci z povolání je nutné odeslat pacienta na středisko posuzující nemoci z povolání.
Kontraindikace zaměstnání
Způsobilost práce ve vyšším riziku hluku vylučuje prognosticky závažná porucha sluchu.
Způsobilost práce ve vyšším hluku je možné uznat na základě vyšetření specialistou u méně závažných poruch sluchu, u chronických zánětů středouší a u neurotizujících ušních šelestů.
Kritéria poruchy sluchu jako nemoci z povolání
Vzniká při práci, u níž je prokázána nadměrná expozice hluku.
a) Ztráta sluchu minimálně 40% u osob pod 30 let
b) Ztráta sluchu minimálně 40 + 1% za každé 2 roky u osob mezi 30-50 lety
c) Ztráta sluchu minimálně 50% u osob nad 50 let věku
Snížení pracovní schopnosti
- Úplná hluchota = 50% ztráta pracovní schopnosti
- Těžká nedoslýchavost = snížení pracovní schopnosti o 30%
- Střední nedoslýchavost = snížení pracovní schopnosti o 15%
Problematika poruch sluchu a řízení motorového vozidla
Nemoci, vady nebo stavy sluchu vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
skupina 1
nemoci středního ucha nebo bradavkového výběžku, pokud omezují schopnost řídit motorové vozidlo
skupina 2
a) nemoci středního ucha nebo bradavkového výběžku, pokud omezují schopnost řídit motorové vozidlo, nebo
b) ztráta sluchu vyšší než 30 % (dle Fowlera); žadatele nebo řidiče se ztrátou sluchu vyšší než 30 % lze uznat za zdravotně způsobilé k řízení motorového vozidla, pokud jsou schopni rozumět hovorové řeči alespoň do vzdálenosti 5 m, a to i pomocí zdravotnického prostředku.
