82. Geriatrická křehkost a tzv. geriatrické syndromy, involuční deteriorace
Geriatrická křehkost
Geriatrická křehkost vyjadřuje pokles potenciálu zdraví s rostoucím věkem, je vlastně důsledkem involuční deteriorace (viz. níže). Geriatrická křehkost souvisí s přítomností geriatrických syndromů a s funkčním poklesem soběstačnosti (test Barthelové!). Křehkost je individuální, její faktory se nicméně potencují a prakticky vždy dochází v čase k její progresi.
Základní fenotyp geriatricky křehkého seniora je nechtěný úbytek váhy o více než 4,5 kg za rok, pomalá chůze, snížená svalová síla, celková hypomobilita a subjektivně udávaná únava.
Nejčastější onemocnění seniorů
Z kardiovaskulárních onemocnění je nejčastější destabilizovaná hypertenze, srdeční selhávání a symptomy ICHS, z onemocnění GIT jsou časté gastroduodenální vředy, z infekčních nemocí se typicky objevují močové a dýchací infekce. Z chorob CNS musíme myslet na Parkinsonovu nemoc, Alzheimerovu demenci (a jiné demence) a CMP. Choroby pohybového aparátu zahrnují zejména artrózu nosných kloubů. Z endokrinologických poruch představují problém diabetes mellitus, osteoporóza a poruchy funkce štítné žlázy.
Geriatrické syndromy
Můžeme je rozdělit na somatické, psychické a sociální.
1. Syndrom nestability s pády – Pád je změnou polohy, která vyústí v kontakt některé z částí těla se zemí. Senioři jsou pády ohroženi více, než zbytek populace a výskyt pádů je ve věku nad 80 let přítomen až u 50% seniorů. Příčiny pádů jsou vnitřní a zevní (např. kluzká podlaha), mezi komplikace patří fraktury, krvácení a podchlazení s dehydratací.
2. Syndrom podvýživy – Příčiny malnutrice ve stáří se většinou kombinují a malnutrice je tak multifaktoriálním problémem. V zásadě lze mezi časté příčiny zahrnout choroby GIT (malabsorpce, nechutenství), neuropsychiatrické příčiny (demence, deprese, poruchy polykání), zubní příčiny (nekvalitní chrup, nevyhovující zubní protéza), poruchy kožního krytu (defekty, dekubity) a sociální faktory (nechutné jídlo v zařízení lůžkové, nebo sociální péče, problém s dovozem jídla apod.).
3. Syndrom dehydratace – Senioři nemají tak silný pocit žízně, proto méně pijí a snadněji se dehydratují. Pokud zůstanou po pádu bez pomoci, je dehydratace prakticky jistá.
4. Syndrom demence – Frekvence demence s věkem narůstá, kognitivními poruchami trpí podstatná část jedinců nad 80 let věku. Nejčastější příčinou je Alzheimerova demence, méně často je na vině vaskulární demence, demence s Lewyho tělísky apod. Po demenci je vhodné od 65 let věku pátrat při preventivních prohlídkách MiniCOG a MMSE testy.
5. Syndrom dekubitů - Dekubity jsou poruchy integrity kožního krytu, které vznikají u některých jedinců vlivem kombinace zevních a vnitřních faktorů. Dekubity mohou vzniknout prakticky kdekoliv na těle, ale nejčastějšími predilekčními místy jsou oblast sakra, hýždí a pat.
Stupně dekubitů:
I. překrvení kůže se zarudnutím
II. částečná ztráta kožního krytu – odřenina, puchýř, mokvající ložisko
III. úplná ztráta kožního krytu – nekróza, hluboká léze
IV. poškození i hlubokých tkáňových struktur včetně cév, nervů, nebo kostí
6. Syndrom deprese – Depresivní ladění je u seniorů časté a vychází z objektivních příčin (např. sociální geriatrický syndrom – viz. níže), nebo z jiných chorob (součást syndromu demence, součást symptomů Parkinsonovy nemoci aj.). Lékem volby jsou SSRI.
7. Syndrom inkontinence – U seniorů dominují problémy s inkontinencí moči, častější je u žen, kde se na něm podílí změny v období postmenopauzálním s oslabením svalstva pánevního dna. Méně často se vyskytuje inkontinence stolice. Inkontinenci moči lze do určité míry řešit změnou pitného režimu a případně cvičením svaloviny pánevního dna, urgentní inkontinence poměrně dobře reaguje na farmakoterapii. Důležitou součástí řešení je určení stupně inkontinence (I-III.) a podle toho předpis inkontinenčních pomůcek
8. Sociální syndromy – Zahrnují ztrátu soběstačnosti, sociální izolaci a v některých případech i týrání.
Involuční deteriorace
Jde o přirozený proces poklesu zdatnosti a výkonnosti a na druhé straně nárůst funkčních deficitů a zdravotních problémů. Na rychlosti průběhu se uplatňují genetické i získané vlivy (životní styl, výživa, pohyb, alkohol, kouření apod.).
Fáze involuční deteriorace:
1. asymptomatická fáze – změny jsou přítomny, ale nejsou patrné
2. klinicky manifestní – dochází ke snížení výkonnosti a adaptability
3. fáze disability – klesá sebeobslužnost a soběstačnost
4. terminální fáze – je přítomna výrazná, nebo úplná ztráta soběstačnosti
Intervence
Samotnou geriatrickou křehkost nejde odstranit, lze však řešit jednotlivé geriatrické syndromy s cílem prevence souvisejících zdravotních komplikací, hospitalizací apod. Intervence zahrnuje zajištění pohybu, kvalitní výživy, prevenci pádů a dehydratace, zajištění racionální farmakoterapie a řešení sociální situace.
