83. Problematika výživy a hydratace ve stáří
Malnutrice
Malnutrice u seniorů je častější než u jiných věkových vrstev společnosti a dramaticky narůstá při hospitalizaci ve zdravotnických zařízeních. Malnutrici můžeme definovat jako nedostatek základních živin, energie a-nebo stopových prvků.
Mezi základní tři formy malnutrice rozlišujeme proteino-kalorickou malnutrici, izolovanou proteinovou malnutrici a karenci (nedostatek určitých živin, například vitaminů).
Příčiny
Příčiny malnutrice ve stáří se většinou kombinují a malnutrice je tak multifaktoriálním problémem. V zásadě lze mezi časté příčiny zahrnout choroby GIT (malabsorpce, nechutenství), neuropsychiatrické příčiny (demence, deprese, poruchy polykání), zubní příčiny (nekvalitní chrup, nevyhovující zubní protéza), poruchy kožního krytu (defekty, dekubity) a sociální faktory (nechutné jídlo v zařízení lůžkové, nebo sociální péče, problém s dovozem jídla apod.).
Projevy
Malnutrice je ve většině případů (i když ne vždy) spojena s váhovým úbytkem, při viditelných známkách chátrání organizmu mluvíme o kachexii. Důsledkem podvýživy bývá atrofie svalů a ztráta svalové síly, celková slabost, hypoalbuminemické otoky a zvýšené riziko infekčních komplikací. U podvyživených imobilních jedinců se výrazně zvyšuje riziko dekubitů.
Diagnostika
Na prvním místě stojí anamnéza. Musíme zjistit stravovací návyky seniora, zjistit, zda mu chutná, případně určit faktory, které mohou způsobit poruchu příjmu a utilizace potravy (chuť k jídlu, spokojenost se stravou, sebeobslužnost, kousání, polykání, průjmy, jiné trávicí obtíže apod.). Je-li to možné, měli bychom se pokusit zjistit dlouhodobý trend ve změnách váhy daného jedince.
Fyzikální vyšetření je cíleno na odhadnutí stavu výživy (celkový vzhled pacienta, BMI, určení svalové síly – podání ruky, přítomnost otoků) a na zjištění viditelných patologií spojených s malnutricí (zejména defekty kůže končetin, dekubity apod.).
V laboratorní diagnostice má největší význam stanovení albuminu a prealbuminu.
Terapie
Základem terapie je zajištění dostatečné výživy (energeticky přiměřeně bohatá a přitom pestrá), přičemž je nutné postupovat individuálně. Někdy stačí „jen“ vlastní zajištění výživy a tekutin, jindy je nutné odstranit překážky jejího příjmu, nebo absorpce a příčiny ztráty živin. Přibližná energetická potřeba se u seniorů pohybuje mezi 7500-9000 kJ, přičemž závisí na jejich běžné fyzické aktivitě. Denní příjem tekutin se pohybuje minimálně okolo 30 ml na 1 kg hmotnosti.
Kromě vlastní výživy si musíme promyslet i formu jejího podání. Ideální je sipping, což je popíjení energeticky bohatých přípravků (např. Nutridrink) jako doplněk k běžné stravě. Další variantou dlouhodobé výživy je enterální výživa pomocí PEG, která je indikována např. při poruchách polykání (stavy po CMP, těžká demence). Enterální výživa sondou a parenterální výživa je také možná, ale tyto formy nutrice využíváme spíše krátkodobě v překlenovacím období prudkého zhoršení zdravotního stavu.
PEG s bolusovým podáváním speciální výživy (např. Nutrison) je možností dlouhodobého řešení, nicméně je o něj nutné pravidelně pečovat – proplachovat a vždy 1x za několik dnů uvolni, zanořit a vrátit do původní pozice. V případě endoskopického zrušení PEG se kanál v břišní stěně velmi rychle sám uzavírá.
Dehydratace
Ve stáří dochází k dehydrataci častěji, kombinuje se snížený pocit žízně a další faktory (např. obava z inkontinence, febrilní stavy, užívání diuretik apod.). Klinické příznaky mohou zahrnovat celkovou slabost, únavu a mnohdy i kvalitativní poruchu vědomí (delirium). Objektivně lze dehydrataci poměrně snadno určit z oschlého jazyka a sníženého turgoru kůže.
