Otok mozku (mozkový edém) je specifickým otokem části těla. Ostatní oteklé orgány či tkáně se mohou relativně volně zvětšit, mozek je však uzavřen v lebce, a proto je jeho otok spojen s nebezpečným zvýšením nitrolebního tlaku. Oteklý mozek prostě není to samé co oteklá noha.
Příčiny: Příčin je celá řada, mozek reaguje otokem na prakticky jakékoliv poškození. Může se objevit u těžších úrazů mozku spojených s difúzním axonálním poraněním, doprovází mozkové infekce a objevuje se okolo ložisek mozkových příhod, mozkových nádorů a mozkových metastáz. Otok může vzniknout i u obstrukčního hydrocefalu, kdy je narušen odtok mozkomíšního moku, a jako důsledek těžké epilepsie s po sobě se opakující sérií záchvatů (tzv. status epilepticus).
Mozkový edém může být způsoben i nemocemi, které primárně nevycházejí z mozku. Doprovází stavy spojené s velmi těžkým zvýšením krevního tlaku a odchylky vnitřního prostředí organizmu – pokles krevní koncentrace iontů, jako je sodík a chloridy, rychlá úprava vysoké hladiny cukru u diabetika apod.
Projevy: Malý edém se nemusí zprvu projevit, jinak se objevují klasické projevy nitrolebního přetlaku, jako je bolest hlavy, nevolnost, zvracení, motání hlavy a různé neurologické poruchy. Největší riziko spočívá v tom, že se mozek a prodloužená mícha pod vzniklým tlakem natlačí do otvoru ve spodině lebky, kterým do lebky vstupuje mícha. Tlak kostních okrajů tohoto otvoru poškodí životně důležitá mozková centra, člověk ztrácí vědomí a umírá.
Diagnostika: Člověk s výše uvedenými příznaky by měl být vyšetřen neurologem a ideální je CT vyšetření mozku, které prokáže nejen edém, ale mnohdy i jeho příčinu. Pacient by měl mít změřený krevní tlak a provedeny základní krevní náběry. Nitrolebního přetlak se zjistí i při očním vyšetření, kde najdeme obraz městnavé papily očního nervu. Nutno zdůraznit, že při přítomnost mozkového edému s přetlakem se nesmí provádět lumbální punkce. Na specializovaných odděleních lze zajistit přímou monitoraci nitrolebního tlaku pomocí snímací elektrody, která se zavede přes lebku těsně k mozku.
Léčba: Pacient by měl být hospitalizován, ideálně na monitorovaném lůžku. Obvykle se ukládá do polohy se zvýšenou hlavou a podávají se mu sloučeniny, které snižují tlak v lebce (typicky mannitol). Nedá-li se situace kontrolovat léky, provádí se někdy chirurgický zákrok známý jako dekompresní kraniektomie, při kterém se odstraní část lebky, aby se nitrolební tlak snížil.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.medicalnewstoday.com
