Rtuť je chemická sloučenina latinsky označovaná jako Hydrargyrum, což lze do češtiny přeložit jako „tekuté stříbro“. A skutečně přesně takto lze vzhled rtuti popsat. Pro toxicitu rtuti je důležitý fakt, že tato stříbřitá tekutina má tendenci se vypařovat. Se rtutí se nejčastěji setkáme v teploměrech a v lékařství ji najdeme v klasických tlakových přístrojích. Rtuť se vyskytuje i v materiálu, z nějž se vyrábí amalgámové zubní plomby. Rtuť má poměrně časté využití v průmyslu a v historii se sloučeniny rtuti používaly dokonce i k léčbě syfilis.
Způsob otravy: Málo známým faktem je, že požití rtuti není nijak zvlášť nebezpečné – čistá rtuť poměrně rychle prochází trávicím traktem a vylučuje se se stolicí. Nebezpečné jsou rtuťové páry. Jejich dlouhodobé vdechování v menších koncentracích vede ke vzniku chronické otravy, silná koncentrace rtuťových par ve vzduchu může způsobit otravu akutní.
Příznaky otravy: Akutní otrava je spojena s těžkým postižením plicní tkáně, kdy vzniká chemický zápal plic. Stav může přejít i v nebezpečný plicní edém, kdy se do poškozených plicních sklípků začne filtrovat krev z plicních cév. Základními projevy výše uvedeného je kašel a dušnost. Akutní otrava může snadno skončit selháním dýchací soustavy a smrtí.
Chronické vdechování malých koncentrací rtuti způsobuje klasickou trojici příznaků otravy – třes (způsobený ukládáním rtuti v mozku), zánět dásní a psychické projevy (nespavost, nervozita, změny osobnosti). Kromě toho může docházet i poškozování tkáně ledvin, což může vést k jejich postupnému selhávání. Trávený člověk bývá unavený, může cítí kovovou pachuť v ústech, může ztrácet na váze, popisováno je i nadměrné slinění. Po delší době vystavení se účinku rtuti se může objevit poškození sluchu (ototoxicita rtuti).
Ačkoliv čistá rtuť se v trávicím traktu nevstřebává, její anorganické sloučeniny se již vstřebávat mohou a tím i jejich požití může způsobit příznaky otravy – zvracení, průjmy a bolesti břicha. Tyto otravy jsou nicméně relativně vzácné.
Diagnostika: Při důvodném podezření na možnost otravy rtutí lze zjistit koncentraci rtuti v krvi (spíše u akutní otravy) a v moči (spíše u chronické otravy).
Léčba: Akutní otravu je nutné léčit na oddělení JIP nebo ARO. Většinou je nutné zajistit dýchací cesty a napojit postiženého na přístroj umělé plicní ventilace. Pokud se do postižených plic dostane infekce, je nutné použít antibiotika. Chronické otravy rtutí se léčí pomocí tzv. chelatačních činidel. To jsou sloučeniny, které vychytávají těžké kovy a zabudovávají je do své struktury. Takto „uzamčené“ molekuly rtuti (či jiného těžkého kovu) jsou pak již neškodné a postupně se vyloučí z těla.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.medicalnewstoday.com
