Panická porucha je termín, kterým označujeme psychiatrickou poruchu projevující se záchvaty úzkosti a strachu. Název vychází ze jména řeckého boha Pana, který žil v lesích a děsil svým zjevem poutníky.
Příčiny: Přesnou příčinu vzniku této poruchy neznáme. K jejímu vzniku dochází obvykle u mladých lidí před třicátým rokem věku a zřejmě za ní stojí nerovnováha v systému mozkových neurotransmitérů. Neurotransmitéry jsou sloučeniny v mozku, které se podílejí na přenosu nervových vzruchů mezi nervovými buňkami. Stresové situace, psychická zátěž a vyčerpání riziko vzniku panického záchvatu pochopitelně zvyšují.
Projevy: Nemoc se objevuje v záchvatech, mezi kterými jsou období relativního klidu. Záchvat spočívá v náhlém vzniku výrazné úzkosti, která je prakticky nezvladatelná. Úzkost má spíše obecný charakter – postižený člověk se bojí neurčitého akutního ohrožení, ztráty sebekontroly, zešílení nebo smrti. K tomu se přidá celá řada somatických příznaků jako je bolest na hrudi, třes rukou, bušení srdce, poruchy rovnováhy, hyperventilace a brnění končetin. Jak jsem již uvedl výše, záchvat paniky je prakticky nezvladatelný a panikařící člověk je buď paralyzovaný strachem nebo se může snažit za každou cenu utéct z místa, kde se záchvat rozvinul. Panické záchvaty souvisí často s agorafobií, což je (ne zcela přesně řečeno) strach z otevřených prostor.
Není proto divu, že je-li při záchvatu přivolána rychlá lékařská pomoc, končívá nemocný člověk obvykle v nemocnici, kde se pak lékaři snaží vyloučit vážná onemocnění jako je například srdeční infarkt.
Léčba: Poruchu léčí psychiatři. Často se využívají psychoterapeutická sezení, která mají za úkol seznámit pacienta s jeho chorobou a naučit se ho s ní vyrovnat Z léků se užívají antidepresiva a léky proti úzkosti (anxiolytika). Při akutním záchvatu strachu lze podat např. rychle působící lék Lexaurin nebo Diazepam ze skupiny benzodiazepinů. Léčba je dlouhodobá a výsledky vždy nemusí být uspokojivé.
