Parkinsonova nemoc je neurologické onemocnění, které je v naší populaci poměrně časté. Trpí jím zejména staří lidé. Nemoc postupuje pomalu, neustále se zhoršuje a nemocného postupně invalidizuje.
Příčiny: Příčina leží hluboko v mozku. Tam se nachází struktury, které se nazývají bazální ganglia. Nervové buňky tvořící tyto struktury mají velký význam pro ovládání pohyblivosti. Velký význam ve funkci těchto buněk má sloučenina dopamin, která se ve velkém množství tvoří ve středním mozku v párové struktuře zvané substantia nigra (česky „černá hmota“). Pomocí dopaminu mezi sebou buňky bazálních ganglií komunikují. A v dopaminu tkví podstata Parkinsonovy choroby. Při ní začne docházet k postupnému odumírání buněk, které dopamin vyrábějí. Zpočátku není tento problém viditelný, protože zbývající buňky jsou schopné dopaminu vytvořit dostatek. Jak jejich odumírání postupuje, tak se začne nedostatek dopaminu projevovat - bazální ganglia přestávají správně fungovat.
Projevy: Nedostatek dopaminu vede k narušení bazálních ganglií a tím dojde k narušení hybnosti ve smyslu jejího útlumu. Ne ovšem v tom smyslu, že by postižený začal ochrnovat. Nemoc se projevuje několika základními příznaky, které se postupně zhoršují. Za prvé začne nemocný trpět zhoršenou schopností nastartovat pohyb – nedaří se mu třeba rozejít se nebo vstát ze židle. Je narušena i chůze, kdy nemocný dělá malé šouravé krůčky. Poruší se i koordinace dolních končetin a trupu v tom smyslu, že když nemocný při chůzi zastaví, trup jakoby pokračuje v pohybu dál. Tím se vychýlí těžiště a člověk může upadnout. Mohou se vyskytnout i jiné projevy neschopnosti udržet rovnováhu. Projevem poruchy hybnosti je i tzv. Parkinsonský třes. Je to zvláštní třes, kdy se postiženému třesou ruce v klidu. Při cíleném pohybu třes vymizí. Tedy člověk sedí u jídla u stolu a třesou se mu ruce. Když však sáhne po lžíci a začne jíst, třes vymizí. Třes mizí i ve spánku. Parkinsonikovi se také hůře mluví, obtížně se mu artikuluje. Může se projevit narušení nervů žaludku, což vyústí v jeho zhoršenou vyprazdňovací schopnost. Intelekt a paměť nemocného bývají někdy normální, Parkinsonova choroba se však často vyskytuje spolu s Alzheimerovou nemocí a v takovém případě dojde i k postižení paměti a intelektu nemocného (tj. rozvoj demence) s možným rozvojem abulie (ztráta vůle, pasivita) a příznaků organického psychosyndromu.
Nemoc jako taková člověka neusmrtí, ale neléčená může život podstatně zkrátit. Je dobré si uvědomit, že málo se pohybující starý člověk trpící Parkinsonovou chorobou je vhodným kandidátem na zápal plic. A ten je u starých lidí častou příčinou smrti.
Diagnostika: Základem je vyšetření pacienta a nález výše uvedených příznaků. Neurologické vyšetření je nezbytné, stejně tak vyloučení jiných příčin příznaků Parkinsonovy nemoci. Parkinsonské příznaky mohou totiž vzniknout nejen u Parkinsonovy nemoci, například je způsobují některé psychiatrické léky*. Konečným potvrzením nemoci je test levodopou. Levodopa je jedním z léků Parkinsonovy nemoci, a když se po její aplikaci stav výrazně zlepší, je již diagnóza velmi pravděpodobná.
* Příznaky podobné Parkinsonově nemoci často vyvolávají léky ze skupiny neuroleptik. Tento efekt je způsoben jejich blokováním funkce dopaminu v mozku.
Prevence: Není přesně jasné, proč začnou buňky substantia nigra tvořící dopamin odumírat, a proto není možná ani prevence nemoci.
Léčba: Léčba spadá do kompetence zkušeného neurologa. Léků je celá řada, označujeme je jako antiparkinsonika. Tradičním a stále hojně užívaným lékem je levodopa. Když se totiž zjistila příčina nemoci, zdálo se ideálním řešením dodání chybějícího dopaminu. Jenže zjistilo se, že molekuly dopaminu se z krve nedostanou do mozku kvůli existenci hematoencefalické bariéry. Proto se použije sloučenina levodopa. Tu pacient vezme v tabletové formě, levodopa se dostane do krve a odtud do mozku a teprve tam se přemění na dopamin.
Kromě levodopy se užívají i léky podporující tvorbu a funkci dopaminu (lék bromokryptin a jeho deriváty), či léky prodlužující životnost již vyrobeného dopaminu (lék selegilin). Celkový přesnější výčet léků najdete v textu o antiparkinsonicích.
Novou metodou léčby je tzv. hluboká mozková stimulace (DBS = Deep Brain Stimulation). Při ní se do bazálních ganglií (tedy do mozku) trvale zavede tenká elektroda, která vytváří elektrické impulzy stimulující mozek. Efekt je velmi dobrý, i když ne stoprocentní. Nevýhodou této metody je vysoká cena, sonda stojí stovky tisíc korun.
Doplňkovou léčbou mohou být některá antidepresiva, protože nemocní častěji trpí depresemi. Deprese mohou být součástí změn v mozku nemocných a kromě toho jsou logickou reakcí na nepříjemná omezení pohyblivosti způsobená projevy nemoci.
