PCR neboli polymerázová řetězová reakce (Polymerase Chain Reaction) patří mezi důležité laboratorní diagnostické metody a její zavedení v 90. letech 20. století do praxe mělo obrovský význam pro molekulární biologii a genetiku.
Význam: PCR metoda dokáže z určitého vybraného úseku DNA určeném konkrétním pořadím nukleotidů vytvořit velké množství kopií (v řádu milionů). Pokud je v určitém vzorku velmi malé a nedetekovatelné množství určité sekvence DNA, po provedení polymerázové řetězové reakce již může být namnožený úsek DNA detekován.
Princip: Polymerázová řetězová reakce probíhá v přístroji ve speciálním prostředí, ve kterém se v průběhu reakcí cíleně mění teplota. DNA je nejprve denaturována, což je spojeno s rozdělením vláken tvořících její dvoušroubovici. Cílová oblast DNA je následně pomocí enzymu DNA polymeráza zkopírována. Tento postup se pak opakuje a podléhají mu i nově vzniklé kopie, což vede relativně rychle k jejich mnohonásobnému namnožení.
Využití: PCR má řadu možných využití. V medicíně jej lze použít například v diagnostice infekčních onemocnění, kdy ve vyšetřovaném vzorku pátráme po určité známé sekvenci typické pro určitou bakterii, nebo virus. Další možností je diagnostika vrozených geneticky podmíněných nemocí, kdy hledáme opět předem známou sekvenci DNA zodpovědnou za danou vadu ve vzorku buněk získaných z těla vyšetřovaného člověka. Ve forenzní medicíně je PCR nezastupitelné v identifikaci osob na základě i minimálního vzorku genetického materiálu (např. nalezeného na místě činu).
Nevýhody: PCR v podstatě nemá žádné velké nevýhody s tou výjimkou, že jde ve srovnání s běžnějšími laboratorními metodami o značně drahé vyšetření, které je rezervováno spíše pro závažnější stavy a situace. Potvrzovat tak například PCR běžnou infekci by bylo poněkud nešťastné. Dalším poměrně logickým omezením je fakt, že PCR lze využít jen v situacích, kdy již předem známe hledanou sekvenci DNA.
Zdroje
https://www.labome.com
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
