Peritoneální dialýza je speciální formou dialýzy, tj. jedná se o metodu očišťování krve. Lze ji použít u mladších a schopných pacientů, kteří ji mohou provádět sami v domácím prostředí.
Princip: Klasická dialýza funguje na principu polopropustné membrány. Krev pacienta se vyvede pomocí hadiček do přístroje, v němž je krev pacienta oddělena membránou od dialyzačního roztoku. Krvinky membránou neprocházejí, ale minerály a jiné drobné sloučeniny ano. Velmi primitivně řečeno do sebe dialyzační roztok "natáhne" hromadící se zplodiny a tím se od nich krev očistí. Spolu se zplodinami metabolismu je dialyzační přístroj schopen zbavit nemocného i přebytečné vody. Tento proces nicméně trvá kolem 4 hodin a obvykle se provádí třikrát týdně. To znamená spoustu ztraceného času.
U peritoneální dialýzy napadla lékaře zajímavá myšlenka. Vnitřek dutiny břišní má obrovský povrch, který je protkán hustou sítí krevních cév. Co kdyby blána (tzv. pobřišnice neboli peritoneum) vystýlající dutinu břišní sloužila jako polopropustná membrána dialyzačního přístroje, tj. což takhle "vyrobit" dialyzační přístroj z pacientovy vlastní dutiny břišní? Zdánlivě šílený nápad zafungoval. Do dutiny břišní se udělá trvalý vstup, kterým se do dutiny břišní napustí speciální dialyzační roztok. A podobně jako u klasické dialýzy do sebe tento roztok "natahá" zplodiny metabolizmu z krevních cév - v tomto případě z krevních cév, které jsou v blízkém kontaktu s dutinou břišní.
Existují 2 hlavní formy peritoneální dialýzy:
- 1. Kontinuální ambulantní (CAPD) - Tato metoda je asi nejčastější. Nemocný si několikrát denně napustí do dutiny břišní dialyzační roztok, několik hodin ho tam ponechá a pak ho vypustí. Výhodou je, že není třeba žádného přístroje.
- 2. Kontinuální cyklická (CCPD) - Při této metodě je třeba jednoduché pumpy, která do dutiny břišní roztok napustí, a po několika hodinách ho vypustí. Výhodou je, že pacient nemusí nic dělat, a proto se jedná o vhodnou metodu na noc při spánku. Na rozdíl od složitého dialyzačního přístroje při klasické dialýze je pumpa velice jednoduchá a pacient ji může mít doma.
Příprava: Před zahájením vlastní peritoneální dialýzy je nutno vytvořit vstup do dutiny břišní. Tento vstup je trvalý a jedná se v podstatě o trubičku, kterou chirurg zavede přes břišní stěnu.
Využití: Peritoneální dialýza se obvykle užívá v posledních stádiích chronického selhávání ledvin.
Komplikace: Metoda není určena lidem, kteří nejsou ochotni nebo pro celkový zdravotní stav nejsou schopni provedení peritoneální dialýzy zvládnout. Nepříjemnou komplikací je i vyšší riziko vzniku infekčních zánětů břišní dutiny, která může snadno přejít v nebezpečnou otravu krve. Je to logické - do dutiny břišní je umístěn trvalý vstup, a to i při sebelepší péči a hygieně riziko vstupu bakterií zvyšuje. Mezi nepříjemné obtíže může patřit dušnost vleže a zácpa. Je to opět logické - tekutina v břiše tlačí při ulehnutí svým objemem na bránici a tak nepřímo stlačuje i plíce. Střevní kličky, které v dutině břišní probíhají jsou dialyzační tekutinou stlačené a hůře posouvají stolici směrem ke konečníku.
Výhody: Hlavní výhodou peritoneální dialýzy je svoboda. Nemocný si ji může provádět v domácím prostředí sám a nemusí několikrát do týdne dojíždět do dialyzačního střediska. Kromě toho není napojen na žádný velký dialyzační přístroj (tím se stává jeho vlastní tělo) a to mu během dialýzy dává mnohem lepší komfort.
Zdroje
http://www.kidneyfund.org
https://www.mayoclinic.org
