Perkutánní transhepatální (transhepatická) drenáž (PTD) je poněkud znějící název, který označuje méně často prováděný léčebný zákrok, který se provádí u pacientů s chorobami žlučových cest.
Indikace: Perkutánní transhepatální drenáž se provádí nejčastěji v situacích, kdy je přítomna porucha odtoku žluči žlučovodem a přitom nelze překážku odstranit „zevnitř“ pomocí ERCP. Velmi často jde o rozsáhlejší nádory podjaterní krajiny, které vrůstají do žlučovodů (rakovina žlučníku, rakovina žlučovodu, rakovina slinivky břišní apod.). Důležitou podmínkou je přeplnění jaterních žlučovodů žlučí, což způsobí jejich roztažení a díky tomu se do nich je možné trefit jehlou (viz níže).
Princip zákroku: Perkutánní transhepatická drenáž se provádí při vědomí, obvykle na radiologickém pracovišti. Pod kontrolou rentgenu se nejprve provede perkutánní transhepatální cholangiografie. To znamená, že do jater se vpíchne dutá jehla tak, aby se vyšetřující lékař trefil do některého z jaterních žlučovodů. Do žlučovodu pak může aplikovat kontrastní látku a tím zobrazit žlučový strom. Po zobrazení žlučového stromu se skrz jehlu zasune do žlučových cest vodič a následně se vzniklým přístupem zavede trubička umožňující odtok (drenáž) žluči. Existují v podstatě dvě hlavní varianty drenáže – zevní drenáž a zevně-vnitřní drenáž. U zevní drenáže vytéká žluč trubičkou zavedenou přes břišní stěnu do sběrného sáčku. Složitější je zevně-vnitřní drenáž. O ní mluvíme tehdy- když se hadička zavedena břišní stěnou do žlučového stromu podaří prostrkat přes zúžené místo ve žlučovodu až do jeho vyústění do střeva. Žluč v takovém případě může téci jak přes břišní stěnu, tak do střeva. Drén se může ve žlučových cestách ponechat dlouhodobě, musí se nicméně pravidelně proplachovat, aby se neucpal.
Příprava: Pacient by před zákrokem měl být asi 6-8 hodin nalačno a neměl by kouřit. V krevních náběrech je vhodné předem vyloučit poruchy srážlivosti krve, které by mohly způsobit krvácivé komplikace. Na řadě pracovišť se před zákrokem podávají antibiotika, protože invazivní vyšetřování žlučovodů zvyšuje riziko rozvoje infekce žlučových cest.
Význam: Perkutánní transhepatální drenáž může být jedinou možností, jak zajistit odtok žluči u pacienta s onemocněním společného žlučovodu. Zákrok díky tomu vyléčí žloutenku a její komplikace (např. svědění kůže). Samozřejmě je nutné si uvědomit, že u nádorových onemocnění PTD nevede k vyléčení nádoru, „jen“ umožní zlepšení kvality života.
Rizika: Perkutánní transhepatická drenáž je invazivní zákrok a může při ní dojít k řadě komplikací. Při pokusech o nabodnutí žlučových cest jehlou může dojít k poranění cév se vznikem vnitřního krvácení, či k průniku infekce do oblasti jater. Na kontrastní látku aplikovanou do žlučových cest může vzniknout alergická reakce.
Zdroje
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
https://emedicine.medscape.com
