Plicní infarkt znamená odumření části plicní tkáně, ke kterému může dojít u určitého procenta (cca 15%) jedinců s plicní embolií.
Příčiny: Příčinou plicního infarktu je porucha prokrvení části plíce vlivem ucpání některé plicní cévy krevní sraženinou při plicní embolii. Pokud je postižená část plíce bez kyslíku, může odumřít.
Projevy: Vznik plicního infarktu se do značné míry projevuje podobně jako plicní embolie bolestí na hrudi, dušností, kašlem a případně i vykašláním krve. Bolest je typicky vázána na nádech. U plicního infarktu potíže přetrvávají a poměrně často mohou být doprovázeny i zvýšenou teplotou a dalšími příznaky zápalu plic.
Diagnostika: Vznik plicního infarktu lze předpokládat u jedince s plicní embolií, u něhož se začnou objevovat výše zmíněné příznaky. Ložiska plicního infarktu mohou být viditelná na rentgenu plic, přesnější je k jejich zobrazení CT vyšetření (ideálně CT angiografie).
Terapie: Léčba plicního infarktu v zásadě odpovídá terapii plicní embolie a jejím základem jsou léky na ředění krve. Podpůrnou terapií je léčba bolesti a v případě podezření na bakteriální infekci postižené tkáně jsou podávána antibiotika.
Zdroje
https://radiopaedia.org
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
