Polyarteritis nodosa je vaskulitida (zánětlivé onemocnění krevních cév), která postihuje tepny středního a malého rozsahu.
Příčiny: Není zcela jasné, proč nemoc vzniká. Polyarteritis nodosa je důsledkem napadení cévních stěn naším vlastním imunitním systémem, k čemuž u některých lidí dochází zřejmě na podkladu genetického předpokladu v kombinaci s určitým zevním faktorem (zřejmě virová infekce). Asi třetina jedinců s polyarteritis nodosa má aktivní žloutenku typu B.
Projevy: Postižené tepny se mohou zánětem místy zužovat a místy se na nich naopak vytváří výdutě (aneurysmata), což dává některým cévám charakteristický vzhled růžence. Kromě toho se zvyšuje riziko místního vzniku krevních sraženin, které mohou postižené tepny ucpávat. Důsledky onemocnění pak souvisí s narušením transportu kyslíku a živin tepennou krví do jednotlivých orgánů. Na kůži mohou vznikat petechie v rámci krvácení z malých cév, je zvýšené riziko vzniku kožních vyrážek a povrchových vředů. Postižení cév vyživujících nervy může vyvolat rozvoj polyneuropatie a jejích příznaků. Mozek je ohrožen vyšším rizikem mozkové mrtvice, srdeční sval může být postižen zánětem (myokarditida), nebo nedostatkem kyslíku při zánětu srdečních tepen (riziko infarktu myokardu). Velmi vážné může být postižení ledvinných tepen, které může způsobit rozvoj vysokého tlaku a chronického selhávání ledvin. Trávicí trakt bývá postižen tvorbou slizničních vředů a krvácením s nálezem krve ve stolici.
Kromě těchto obtíží bývají přítomny celkové projevy zánětlivého procesu, jako je zvýšená teplota, nechutenství, noční pocení, váhový úbytek a bolesti svalů a kloubů.
Diagnostika: Diagnostika je relativně složitá a závisí na přítomnosti a počtu určitých klinických kritérií vyplývajících z výše zmíněných projevů. V krevních náběrech bývá zvýšená sedimentace a CRP, sérologicky můžeme v krvi někdy prokázat přítomnost určitých autoprotilátek (tzv. ANCA protilátky). Je-li provedena angiografie postižených tepen, pak můžeme vidět onen již výše zmíněný tvar růžence, kdy se střídavě opakují zúžení a vakovitá rozšíření. Podaří-li se získat vzorek některé postižené tkáně, pak v něm histologické vyšetření může prokázat zánětlivé postižení cévních stěn.
Léčba: Podobně jako u jiných vaskulitid, i zde terapie spočívá v podávání imunosupresiv, což jsou léky tlumící imunitní systém. Dobrým příkladem těchto medikamentů jsou kortikoidy, ve skutečnosti je však imunosupresiv celá řada. Bez léčby bývala nemoc často smrtelná, na druhou stranu mají léky velmi dobrý efekt a výrazně zlepšují prognózu nemocných.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.hopkinsvasculitis.org
