Porucha glukózové tolerance je stav, který sice není cukrovkou, ale je to takový její předstupeň (prediabetes - "předcukrovka"). Mluvíme o ní tehdy, pokud organizmus daného člověka přestane být schopen správně metabolizovat glukózu a to vede k občasným velmi lehkým hyperglykémiím (zvýšená hladina krevního cukru).
Příčiny: Příčiny jsou obdobné jako u cukrovky 2. typu. Základem je narušená odpovídavost tkání na inzulin v důsledku obezity a nízké fyzické aktivity.
Projevy: Porušená glukózová tolerance se nijak neprojevuje a bývá obvykle nalezena náhodně (viz níže), pokud však není řešena, může po čase přejít do cukrovky 2. typu. Mluvíme proto o tzv. prediabetu.
Diagnostika: Porucha glukózové tolerance se diagnostikuje vyšetřením hladiny cukru v krvi tak, jak je to popsáno v textu diagnostika cukrovky. Začíná se vyšetřením glykémie nalačno a vyjde-li výsledek nejasně (mezi 5,6-7,0 mmol/litr), pak by měl být proveden orální glukózový toleranční test (OGTT). Při OGTT se vypije přesně definované množství glukózy rozpuštěné v roztoku a za dvě hodiny se hodnotí glykémie pacienta. Pokud je tato glykémie mezi 7,8-11,1 mmol/l, pak mluvíme o poruše glukózové tolerance.
Léčba: Pacienti s prokázanou poruchou glukózové tolerance by měli být pravidelně sledování a měli by zahájit režimová opatření k prevenci rozvoje cukrovky (dostatek pohybu, redukce váhy, zdravá strava). Pokud se při kontrolách zjistí přechod do slabé cukrovky 2. typu, nasazují se kromě zmíněných opatření i léky (PADy). Někteří autoři nicméně doporučení nasazení některých PADů již u porušené glukózové tolerance. Jde zejména sloučeninu metformin (léky Metformin, Glucophage, Siofor apod.).
