Porucha odtoku žluči může být poměrně vážným problémem. Žluč je vytvářena v játrech a je odváděna žlučovými kanálky směrem do střeva. Kanálky začínají již v jaterní tkáni a jsou velmi drobné, neviditelné prostým okem. Nakonec se všechny tyto kanálky spojí ve dva žlučovody, které vystupují z jater a jejich spojením vzniká nakonec společný žlučovod, který prochází v těsné blízkosti slinivky břišní a vyúsťuje do dvanáctníku na tzv. Vaterské papile. Boční spojkou je tento hlavní žlučovod napojen na žlučník, který je jakýmsi rezervoárem žluči.
Do žluči je vylučována řada iontů a organických sloučenin, obvykle jde o zplodiny metabolizmu, zneškodněné toxické látky apod. Z důležitých sloučenin vylučovaných žlučí je to barvivo bilirubin, žlučové kyseliny a tuky s cholesterolem. Porucha odtoku žluči může souviset s nejrůznějšími poruchami jak na úrovni drobných jaterních žlučovodů tak onemocněními žlučovodu mimo játra. Odborně označujeme poruchu odtoku žluči jako cholestázu a ta bývá často (ale ne úplně vždy) doprovázena žloutenkou.
Příčiny:
1. Žlučové kameny – Pokud se žlučové kameny dostanou do žlučových cest, může dojít k jejich uzávěru a to způsobí poruchu odtoku žluči se všemi příznaky. Pokud není stav řešen a pokud se kameny ze žlučovodu neuvolní, je výrazně zvýšené riziko infekce hromadící se žluči bakteriemi a vznik zánětu žlučových cest.
2. Útlak žlučovodu zvenčí – Pokud dojde k zevnímu stlačení mimojaterního žlučovodu, jsou důsledky stejné jako u jeho ucpání žlučovými kameny – žluč nemůže odtékat. Bohužel jsou často vyvolávající příčinou zhoubné nádory blízkých tkání, jako je například rakovina slinivky břišní, rakovina žlučníku, rakovina žlučovodu apod. Poměrně specifickým podtypem nádorů jsou tzv. ampulomy, které se nacházejí v místě vyústění žlučovodu do střeva na Vaterské papile.
3. Léky a jiné sloučeniny – Prakticky každý lék může způsobit poškození jater a vyvolat poruchu odtoku žluči. Poměrně typické je to nicméně pro hormonální preparáty, některá antipsychotika, některá antibiotika a anabolické steroidy. Z jiných sloučenin může porucha odtoku žluči vzniknout například toxickým účinkem alkoholu.
4. Jaterní cirhóza – Cirhóza znamená chaotickou regeneraci jaterní tkáně poškozené nějakým zevním nebo vnitřním činitelem. Pokročilá jaterní cirhóza je vždy spojená s větší či menší poruchou odtoku žluči, což je dáno neorganizovanou strukturou jaterní tkáně s poškozením stavby a funkce drobných jaterních žlučovodů.
5. Akutní infekce jater – Porucha odtoku žluči je často přítomna u akutních virových infekčních hepatitid, obvykle u hepatitidy A.
6. Autoimunitní choroby – Žlučovody jsou postiženy zejména dvěma chorobami z této skupiny. Jedná se o primární biliární cirhózu (PBC) a primární sklerozující cholangitidu (PSC). PBC postihuje spíše drobné jaterní žlučovody, PSC spíše mimojaterní žlučovody.
7. Těhotenství – Existují některé chorobné jednotky vyskytující se u těhotných žen, kdy dochází k poruchám odtoku žluči. Některé jsou nevýznamné a jiné naopak závažné, pro značnou komplikovanost je zde neuvádím.
8. Vrozené poruchy – Existují vrozené poruchy správné tvorby a vylučování žluči uvnitř jater a kromě toho existují i vrozené defekty zevních mimojaterních žlučových cest. Uvádím je jen okrajově pro relativní vzácnost. Některé formy jsou velmi vážné a vyžadují transplantaci jater už v dětském věku.
Projevy: Porucha odtoku žluči má své vlastní projevy, které jsou způsobené hromaděním metabolitů a odpadních látek v organizmu. Hromadění sloučeniny bilirubin obvykle způsobí žloutenku, hromadění žlučových kyselin vyvolává nepříjemné svědění kůže a hromadění cholesterolu vede k jeho zvýšené koncentraci v krvi a vyšší výskyt tzv. xantomů a xantelasmat. Absence žlučových barviv ve střevě způsobí vznik světlé stolice a bilirubin hromadící se v těle se naopak vylučuje do moči a vyvolá tmavé zabarvení moče.
Diagnostika: Postupujeme-li co nejobecněji, tak po anamnéze a fyzikálním vyšetření břicha musíme provést krevní náběry s nálezem zvýšených jaterních testů (zejména jaterní testy ALP a GMT) a hladinou bilirubinu. Z vyšetření lze doplnit testy na infekční hepatitidy a některé protilátky přítomné u autoimunitních nemocí. Jaterní tkáň a zevní žlučové cesty se dají dobře zobrazit pomocí metod, jako je ultrazvuk nebo CT vyšetření břicha, oblast Vaterské papily a vlastní žlučové cesty se mohou vyšetřit pomocí MRCP, nebo invazivnějšího ERCP. Dále se pak postupuje podle výsledků těchto vyšetření. Dodejme jen, že podezření na některá onemocnění nitrojaterních žlučovodů si může vyžádat provedení jaterní biopsie.
Léčba: Terapie závisí na vyvolávající příčině, hromadění žluči je nutno chápat jako pouhý příznak. Odkazuji vás tedy na příslušné články o jednotlivých zmíněných nemocech. Čistě z pohledu symptomů se u mnohých stavů podává kyselina ursodeoxycholová (např. lék Ursosan), která mění složení žluče a usnadňuje její odtok* a proti svědění kůže se podávají některá antihistaminika. Při překážce narušující odtok žluči je někdy možné žlučovod uvolnit pomocí ERCP (odstranění kamenů, zavedení stentu apod.), a když to není možné, pak je ke zvážení provedení perkutánní transhepatální cholangiografie s perkutánní transhepatickou drenáží.
* Pokud je ovšem například uzavřen hlavní žlučovod, je Ursosan k ničemu.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://emedicine.medscape.com
