Jako postkomoční syndrom označujeme soubor příznaků, které se mohou objevit po otřesu mozku. Má různé těžké formy, některé z nich jsou dlouhodobé a krajně nepříjemné.
Příčiny: Příčinou vedoucí ke vzniku syndromu je otřes mozku. Jako otřes mozku zjednodušeně řečeno označujeme úraz hlavy, při kterém není patrné poranění mozku na zobrazovacích metodách (CT vyšetření, magnetická rezonance), a které je spojeno s bolestí hlavy a zvracením. Předpokládá se nicméně, že ač není na zobrazovacích metodách vidět, dochází při otřesu mozku k poranění axonů (dlouhých nervových vláken v mozku), což označujeme jako difúzní axonální poranění. A právě na podkladě difúzního axonálního poranění zřejmě vzniká postkomoční syndrom. Alespoň krátkodobé obtíže charakteru postkomočního syndromu udává více než 50% lidí po otřesu mozku.
Projevy: Postkomoční syndrom trvá týdny až měsíce po proběhlém úrazu. Jeho projevy jsou velmi pestré a mohou zahrnovat bolesti hlavy, nadměrnou dráždivost, neklid, poruchy spánku, deprese, poruchy koncentrace, občasné poruchy paměti a mnohé další. Pokud se otřes mozku stane nějakému psychicky nestabilnímu jedinci, máme prakticky jisté, že se případný postkomoční syndrom bude výrazně zesilovat jeho psychickými obtížemi, které nicméně byly přítomné již před úrazem.
Diagnostika: Postkomoční syndrom může být diagnostikován na základě příznaků pacienta, které začaly po úrazu hlavy, který měl charakter otřesu mozku. Není objektivní vyšetření, které by diagnózu mohlo potvrdit, což dává jistou půdu lidem, kteří své obtíže po úrazu pouze předstírají nebo neúměrně zvyšují.
Léčba: Léčba postkomočního syndromu v podstatě neexistuje, při bolestech lze užívat léky proti bolesti, jinak lze doporučit klid, dostatečný příjem nealkoholických tekutin, vyhýbání se hluku a prudkému osvětlení. Pokud dominují psychické obtíže, může pomoci psychoterapie a v některých případech i antidepresiva. V takovém případě je však správné se ptát, zda obtíže byly způsobeny úrazem, či nikoliv.
