Pouštění žilou můžeme odborně označit jako léčebnou venepunkci, tj. odběr žilní krve, který má mít léčebný efekt. V historii ve středověku se jednalo o velmi oblíbenou metodu, která se prováděla často a mnohdy pacientovi víc škodila, než pomohla. V dnešní době bylo pouštění žilou již prakticky opuštěno, přesto však i v moderní medicíně existují určité stavy, které venepunkce vyžadují.
Historie: Ve středověku bylo pouštění žilou poměrně populární, krevních ztrát se dosahovalo naříznutím některé povrchové žíly nebo přikládáním pijavic. Filozofie byla taková, že s odcházející krví se měl nemocný „čistit“ od původce nemoci. Řada lidí se sice uzdravila, jenže to byli spíše nemocní, kteří by se uzdravili stejně i bez venepunkce. Naopak u nemocných v těžších stavech mohla být byť dobře míněná krevní ztráta oním pověstným posledním hřebíčkem do rakve.
Provedení: Provedení je velmi jednoduché. Pacientovi je za sterilních podmínek nabodnuta některá z povrchových žil na těle, typicky na horní končetině, a je mu odsáto určité množství žilní krve. Obvyklý objem je 500 mililitrů krve. Zákrok se s určitým časovým odstupem (většinou týdny) opakuje dle potřeby.
Využití: V dnešní době má opakované pouštění žilou místo v terapii dvou základních stavů – hemochromatózy a polycytemia vera. Hemochromatóza je vrozené onemocnění, u kterého se v těle postupně hromadí železo a poškozuje řadu orgánů. Lidské tělo nemá moc možností, jak se železa zbavit a pouštění žilou je vhodné řešení. Lidské červené krvinky totiž obsahují krevní barvivo hemoglobin obsahující železo a opakované cílené krevní ztráty tak množství železa v organizmu sníží. Polycytemia vera je onemocnění krve, kdy dochází k abnormálně velké tvorbě červených krvinek v kostní dřeni a to vede ke zvýšení počtu červených krvinek v krevním oběhu. Stav je nebezpečný, protože mění fyzikální vlastnosti krve a zvyšuje její srážlivost. Opakované venepunkce opět sníží počty červených krvinek a nemocnému mohou ulevit.
Nevýhody: K venepunkci je nutné získat přístup do některé z žil, což trochu bolí (vpich jehly) a navíc je tu určité riziko zanesení infekce (v dnešní době při správném postupu ovšem minimální). Opakované venepunkce jsou relativně málo šetrné, protože odstraňují nejen červené krvinky, ale i ostatní buňky a krevní plazmu, což pro organizmus představuje zátěž. Kromě toho by necitlivě prováděné časté venepunkce mohly způsobit rozvoj chudokrevnosti. Z těchto důvodů existují i citlivější metody odstranění červených krvinek z krve, jako je například tzv. erytrocytaferéza. Při ní se nechá krev pacienta protékat speciálním přístrojem, který oddělí červené krvinky a vrací zpět do těla krevní plazmu.
Zdroje
https://hemochromatosishelp.com
https://www.healthcare.uiowa.edu
