Pravé neštovice je infekční choroba, která se v 21. století již na větě nevyskytuje. Je to velmi dobře, protože historicky šlo o smrtelně nebezpečné a silně nakažlivé onemocnění. Pravé neštovice jsou zřejmě do značné míry zodpovědné za masové vymírání amerických indiánů po kontaktu s evropskými kolonisty a ještě ve 20. století na pravé neštovice celosvětově zemřelo asi 500 milionů lidí.
Pozn.: Pravé neštovice si nesmíme plést s planými neštovicemi. Ty jsou způsobeny zcela jiným virem a oproti pravým neštovicím jsou prakticky neškodné.
Příčiny: Příčinou pravých neštovic byl virus pravých neštovic (variola), který se mezi lidmi přenášel kapénkovou infekcí. Zdrojem byl tedy nemocný člověk. Kromě vzdušného přenosu se mohl člověk nakazit i z tělesných tekutin, nebo při těsném kontaktu s nakaženým.
Projevy: Jak bylo řečeno výše, přenos viru pravých neštovic se děje nejčastěji kapénkovou infekcí, kdy se virus dostane do dýchacích cest. Inkubační doba je 10-14 dnů. Je následována neurčitými příznaky infekce, jako jsou únava, horečka, trávicí potíže a bolesti hlavy. Postupně se začne vytvářet kožní vyrážka, která se stane nejtypičtějším projevem infekce. Zpočátku má podobu zarudlých skvrnek, které se začnou měnit v puchýřky. Tekutina v puchýřcích je nejprve čirá, postupně může zhnisat. Pokožka je napadena prakticky na celém těle, vyrážka začíná na obličeji, odkud se rozšíří na trup a následně na končetiny.
Některé formy pravých neštovic probíhaly velmi rychle a pod obrazem těžké infekce s multiorgánovým selháním, které končilo smrtí. Puchýře u jedinců s touto formou jsou poměrně často prokrvácené. Může se objevovat krvácení do trávicího traktu a dalších tělesných soustav, což je dáno rozvratem srážlivého systému se vznikem krvácivého stavu.
Prevence: Prevence se v problematice pravých neštovic ukázala jako zcela zásadní. Koncem 18. století bylo vynalezeno očkování (vakcinace), při kterém byl lidem aplikován virus způsobující kravské neštovice. Tento virus nebyl pro lidi nebezpečný, ale po kontaktu s ním si lidské tělo vytvořilo imunitu i před virem pravých neštovic. Vakcíny byly postupně vylepšovány a stále dokonalejší vakcinační programy nakonec vedly k úplnému celosvětovému vymýcení pravých neštovic v 70. letech 20. století. Toto naprosté vymizení nákazy označujeme jako eradikaci. Více o prevenci, očkování a poslední epidemii pravých neštovic v Evropě si můžete přečíst v textu o neštovicích v Jugoslávii.
Nebezpečí: Velkým rizikem je fakt, že počátkem 21. století se již proti pravým neštovicím neočkuje. V případě, že by nákaza znovu propukla, by zřejmě došlo k masové epidemii s vysokou úmrtností. Volně žijící virus by se již neměl na planetě vyskytovat, na druhou stranu se nicméně předpokládá uchovávání viru ve vojenských laboratořích některých světových mocností. Pokud by se k těmto vzorkům dostaly teroristické organizace, mohly by být důsledky fatální.
Léčba: Terapie pravých neštovic nebyla (a není) možná, onemocnění bylo smrtelné asi ve třetině případů a řadě přeživších doživotně zůstaly po prodělání infekce na kůži zohavující jizvy.
Zdroje
https://www.cdc.gov
https://www.who.int
