Předčasné odloučení placenty se odborně označuje jako abrupce placenty a jde o závažný stav, který může zkomplikovat těhotenství. Placenta je orgán, který je „přilepený“ ke stěně dělohy a slouží jako určitý filtr chránící organizmus vyvíjejícího se plodu před škodlivinami z těla matky. Co je však ještě důležitější, placenta umožňuje průchod kyslíku a živin do těla plodu. Poměrně logicky z toho vyplývá, že jakékoliv narušení funkce placenty může mít pro plod tragické následky.
Příčiny: Přesná příčina tohoto stavu většinou není jasná, známe však určité rizikové faktory. Riziko předčasného odloučení je podobně jako jiné těhotenské komplikace vyšší u žen nad 35 let věku. Více ohroženy jsou ženy kuřačky, ženy s děložními myomy, ženy trpící vrozenými srážlivými stavy (poškození placenty drobnými sraženinami), ženy s chronicky vysokým krevním tlakem a ženy, u nichž se rozvine tzv. preeklampsie. Častější odloučení placenty bylo pozorováno u vícečetných těhotenství.
Projevy: Předčasné odlučování placenty začíná poruchou placentární funkce, je narušena její filtrační funkce a krev se může začít vylévat mezi placentu a stěnu dělohy, které jsou od sebe vznikajícím hematomem odtlačovány. Ohrožena může být matka i plod. Pokud začne krev prosakovat do dělohy, projeví se gynekologickým krvácením, což je v době těhotenství vždy důvodem k okamžité návštěvě gynekologa. Kromě krvácení se mohou objevit bolesti břicha a někdy i děložní kontrakce. Při úplném odloučení placenty může být krvácení masivní a u ženy se může rozvinout život ohrožující šokový stav a diseminovaná intravaskulární koagulopatie. Plod je ohrožen nedostatečným přísunem kyslíku a může dojít k jeho úmrtí. V některých případech může být právě smrt plodu jediným projevem předčasného odloučení placenty.
Diagnostika: Při krvácení v těhotenství musí být žena co nejdříve vyšetřena gynekologem, ideálně v nemocničním zařízení. Stav placenty může být do značné míry zhodnocen ultrazvukovým vyšetřením a situace plodu pomocí kardiotokografu (sonda snímající přes břicho srdeční ozvy plodu). Je nutné znát a monitorovat základní životní funkce ženy včetně krevního tlaku a srdeční frekvence.
Léčba: Rozhodnutí o dalším postupu by měl rozhodnout zkušený gynekolog na základě individuální situace. V některých případech lze volit opatrné pozorování a vyčkávání vývoje dalšího stavu (zejména není-li plod dosud životaschopný mimo tělo matky), v akutních případech je nutné ukončení těhotenství porodem (většinou císařský řez) za současné podpory krevního oběhu matky a prevence vzniku šokového stavu (infúze, transfúze apod.).
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://emedicine.medscape.com
