Rapamune je lék, který se neužívá v běžné medicíně. Patří totiž mezi silná imunosupresiva, což jsou léky tlumící imunitní systém. Účinnou látkou je sloučenina sirolimus.
Princip: Sirolimus účinkuje na molekulární úrovni a tlumí funkci buněčné i nebuněčné imunity. Sloučenina blokuje aktivaci T-lymfocytů a množení B-lymfocytů a také tvorbu některých sloučenin důležitých pro funkci imunity, jako jsou lymfokiny a interferon.
Využití: Rapamune má velmi úzké využití, většinou je podáván pacientům po transplantacích jako prevence rejekce štěpu. To přeloženo do češtiny znamená, že má tlumit imunitní systém příjemce, aby nepoškodil transplantovaný orgán. Vzhledem k tomu, že oproti řadě jiných imunosupresiv je Rapamune relativně ohleduplný k ledvinám, se s oblibou používá právě po transplantaci ledvin.
Podávání: Rapamune se vyrábí v podobě tablet o síle 0,5 až 2 miligramy. Podává se většinou v kombinaci s jinými imunosupresivy. Lék smějí předepisovat pouze lékaři dobře obeznámení s problematikou transplantací. Dávkování je přísně individuální a záleží na koncentraci účinné látky v krvi, která se opakovaně stanovuje. Příliš nízká dávka může způsobit poškození transplantovaného orgánu imunitním systémem a příliš vysoká dávka může pacienta ohrozit vedlejšími účinky. Užívat lék bez vědomí lékaře, či v jiných (než jím předepsaných) dávkách je extrémně nebezpečné.
Nevýhody: Rapamune může mít celou řadu nežádoucích účinků, jejichž riziko roste při překročení bezpečné koncentrace preparátu v krvi. Podobně jako u jiných imunosupresiv, i zde je zvýšené riziko vzniku infekcí a nádorových onemocnění vlivem oslabené imunity. Lék může poškodit kostní dřeň a způsobit poruchy tvorby červených a bílých krvinek a krevních destiček (vznik anémie, nedostatku bílých krvinek a krevních destiček). Další možné nežádoucí projevy zahrnují trávicí obtíže, psychické poruchy, pískání v uších, bolesti hlavy, otoky tkání, vznik vysokého tlaku, vyrážky, svědění kůže, vznik nebezpečné plicní fibrózy a mnohé další.
