Sarkoidóza je poměrně zvláštní nemoc, jejíž název je často skloňován v seriálu Dr. House. Skoro u každého pacienta s neurčitými příznaky se sám House, nebo některý z jeho kolegů nevyhnutelně uchýlí k poznámce: „Mohla by to být sarkoidóza“. Co to tedy ta sarkoidóza je?
Příčiny: Sarkoidóza je systémové onemocnění, u kterého dominuje postižení plic. Příčina nemoci není známa. Postihuje lidi mladšího věku (nejčastěji do 40 let) a na jejím počátku asi stojí infekce nějakým mikroorganismem, který však zatím nejsme schopni odhalit. Infekce má zřejmě za následek chybnou reakci našeho imunitního systému, která vede k projevům zánětlivého onemocnění, které má povahu granulomatózního zánětu. Výše uvedený text je v podstatě nic neříkající, ale dobře ilustruje naši bezradnost ohledně přesné příčiny sarkoidózy.
Projevy: Sarkoidóza se nemusí projevit vůbec nijak, to je třeba zdůraznit. Případné projevy pak souvisí s místem postižení. Sarkoidóza může postihovat prakticky jakýkoliv orgán, nejčastěji napadá plíce. V plicích se nejprve projeví zvětšením plicních hlubokých mízních uzlin. Tyto uzliny se nachází v místě vyústění trubicovitých průdušek do plic a jsou v takové hloubce, že je nemůžeme nahmatat. Uzliny mohou dosáhnout poměrně velké velikosti a utlačit plíce – člověk začne být dušný a má suchý nepříjemný kašel. Z uzlin se pak proces přesune do plic. K tomu nastoupí horečky a celková schvácenost. V podstatě jsou to příznaky podobné atypickému zápalu plic. Vážnější průběh sarkoidózy může být spojen s postupným ukládáním vaziva v plicní tkáni - vzniká fibróza plic.
Sarkoidózu může doprovázet porucha v metabolismu vápníku spojenou se zvýšením hladiny vápníku v krvi. Je to proto, že zánětlivý proces u sarkoidózy dokáže navýšit vstřebávání vápníku ve střevě. Vysoká hladina vápníku může poškodit ledviny a močové cesty, protože jeho krystalky mohou vést k tvorbě močových kamenů. Největší nebezpečí vysoké hladiny vápníku v krvi však spočívá v ovlivnění srdeční činnosti, kdy může vést k život ohrožujícím poruchám srdečního rytmu. Nelze vyloučit ani častější výskyt žaludečních vředů, které při vysoké koncentraci vápníku v krvi vznikají častěji.
Významnou komplikací je zánět v oku, který může nemocnému poškodit zrak a někdy jej i oslepit. Kromě výše uvedených příznaků se mohou objevit i zvětšené mízní uzliny kdekoliv v těle a pokud jsou uložené podkožně, můžeme jejich zvětšení vidět i vyhmatat. U některých lidí se mohou objevit zarudlé skvrny na kůži (erythema nodosum), bolesti a záněty v kloubech, bolesti ve svalech a mnoho dalších příznaků. Sarkoidóza se prostě může projevovat skoro jakkoliv.
Diagnostika: Postižení plicních lymfatických uzlin a plicní tkáně lze zjistit z rentgenu plic, případně z CT vyšetření. Onemocnění plic se může zdát do jisté míry podobné tuberkulóze, ale kožní test na tuberkulózu (tuberkulinový test) bývá negativní. Přesnou diagnózu choroby lze zhodnotit až z odběru kousku postižené tkáně (biopsie), který můžeme provést například při mediastinoskopii. Ve vzorku se pod mikroskopem najdou známky zánětu typického pro sarkoidózu. Cenný může být i tzv. Kveimův test. Při něm se speciální látka vpraví nemocnému pod kůži a v tomto místě u něj vznikne malá zánětlivá reakce (podkožní uzlík).
Léčba: Choroba nemívá špatnou prognózu a mnohdy sama přejde, proto se k léčbě přistoupí jen někdy. Prakticky jedinými používanými léky jsou stará dobrá imunosupresiva – velmi často kortikoidy. Mají řadu vedlejších účinků, a proto musí o jejich použití rozhodnout kompetentní lékař. Vzhledem ke komplikacím sarkoidózy by pacient měl pravidelně docházet na kontroly k očnímu lékaři a na kontroly krve se zjišťováním hladiny vápníku v krvi.
Zdroje
https://www.nhs.uk
https://www.mayoclinic.org
