Sarkom je označení pro celou skupinu naštěstí relativně vzácných zhoubných nádorů, které mají svůj původ v pojivových tkáních – sarkomů jsou desítky a mají název podle tkáně, z níž vznikly. Známe tak například fibrosarkom (vzniká z vaziva), chondrosarkom* (vzniká z chrupavky), osteosarkom* (vzniká z kosti), hemangiosarkom (vzniká z krevních cév), liposarkom (vzniká z tukové tkáně), rabdomyosarkom (vzniká z příčně pruhované svaloviny), leiomyosarkom (vzniká z hladké svaloviny) a mnoho dalších.
* Chondrosarkom, osteosarkom (a další) můžeme shrnout pod termín rakovina kostí.
Sarkomy tvoří jen malé procento zhoubných nádorových onemocnění (udává se, že tvoří asi 1% nádorů), mohou se vyskytovat v jakémkoliv věku a prakticky kdekoliv v těle. Některé se s oblibou vyskytují na končetinách a leckdy i u mladých lidí. V České republice jsou sarkomy diagnostikovány u několika stovek lidí ročně.
Příčiny: Příčiny vzniku sarkomů nejsou zcela přesně známy (podobně jako u ostatních nádorů), ale známe různé rizikové faktory jejich vzniku. Určitou roli hraje genetika, výskyt sarkomů je častější u lidí vystavených radioaktivnímu záření - například pacienti ozařovaní kvůli jinému nádorovému onemocnění. Zvláštní klinickou jednotkou je tzv. Kaposiho sarkom, který má svůj původ ve virové infekci a oslabené imunitě u nemocných s AIDS.
Projevy: Záleží na typu a místu vzniku nádoru. Sarkomy končetin mohou způsobovat bolesti kostí a kloubů, při zvětšení nádorové tkáně může být nádor i viditelný a hmatatelný. Případné rozšíření nádoru po těle pomocí metastáz pak způsobuje příznaky typické pro většinu nádorových onemocnění – slabost, únava, ztráta na váze, nechutenství apod.
Diagnostika: Pro diagnózu jsou potřeba zobrazovací metody – rentgen, ultrazvuk nebo CT vyšetření. Definitivní určení nádoru a odhadnutí jeho nebezpečnosti lze provést získáním jeho vzorku (biopsie), který je následně vyšetřen pod mikroskopem.
Léčba: Prognóza těchto nádorů není příliš dobrá. Mnohdy bývají objeveny relativně pozdě, kdy jsou již prakticky neléčitelné. Zásadní metodou léčby je chirurgické odstranění nádoru, což při postižení končetiny znamená její amputaci. Chirurgie bývá často doplňována ozařováním a své místo má v léčbě sarkomů i chemoterapie, která může zmenšit příliš velký nádor a tak umožnit jeho chirurgické řešení.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
