Škrkavky jsou červovití parazité. Nejznámějším zástupcem je škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides), která parazituje u lidí, a onemocnění tímto parazitem označujeme názvem askarióza. Kromě toho existují škrkavky napadající domácí zvířata – vyskytují se zejména u psů a koček, nakazit se jimi však může i člověk. Onemocnění škrkavkou psí (Toxocara canis) či škrkavkou kočičí (Toxocara catis) se označuje jako toxokaróza.
Příčiny: Nákaza se přenáší vajíčky škrkavky, které opouštějí tělo nakaženého člověka či zvířete ve stolici. Kontaminuje-li stolice s vajíčky potraviny nebo vodu, může se nakazit další člověk. Celkem logicky docházíme k závěru, že významným rizikovým faktorem je nedostatečná hygiena. Zvířecí škrkavky mohou snadno nakazit děti hrající si na nechráněných pískovištích, do nichž s oblibou konají malou i velkou potřebu kočky.
Projevy: Projevy onemocnění souvisí s životním cyklem škrkavek v lidském těle. Po spolknutí vajíček se tato dostanou trávicím traktem až do střeva. Ve střevě se z vajíček vylíhnou larvy. Teď se to trochu zkomplikuje – u škrkavky dětské (askarióza) larvy prolezou střevní stěnou, dostanou se do krevního oběhu a krev je zanese až do plicních cév. Pak prolezou stěnou plicních cév do plic, kde začnou dráždit člověka ke kašli. Při kašli se škrkavky dostanou z plic až do dutiny ústní, kde je postižený obvykle spolkne. Larvy se tak dostanou zpátky do trávicího traktu a do střeva, kde dospívají. Dospělé škrkavky mohou dosahovat i několika desítek centimetrů. Ve střevě pak nakladou vajíčka a ta odchází se stolicí – to umožní nákazu dalšího jedince.
Zvířecí škrkavky (toxokaróza) se dostanou po pozření vajíček člověkem do střeva a po vylíhnutí se larvy opět pomocí krevních cév rozlezou po těle. Zde ovšem jejich vývoj končí. Zvířecí škrkavky v těle člověka vývoj nedokončují, do střeva se přes plíce nevrátí a zůstávají v orgánech, do nichž vycestovaly.
Vzhledem k životnímu cyklu jsou u škrkavky dětské (askarióza) projevy nemoci zejména trávicí (průjmy, nechutenství, bolesti břicha, úbytek na váze) a dechové (suchý dráždivý kašel). Výjimečně mohou škrkavky střevo ucpat a to způsobí nebezpečnou střevní neprůchodnost. Vzácně může některá ze škrkavek vlézt do žlučových cest a ucpat i je – tím se naruší odtok žluči a vznikne žloutenka. Zvířecí škrkavky (toxokaróza) mohou napadnout celou řadu orgánů, a proto je i spektrum obtíží pestré. Vyskytnout se mohou podobné příznaky jako u askariózy. Relativně časté je postižení oka, kdy vznikají bolesti oka a dochází k poruchám vidění.
Diagnostika: Určité podezření lze získat z vyšetření krve, kde je u parazitárních nemocí zvýšený speciální podtyp bílých krvinek (tzv. eozinofily). Plicní postižení škrkavkami lze vidět na rentgenu plic, případně na CT vyšetření (lékař pozná poškození plic, ale nepozná, že jde právě o škrkavky). Nejjistější je nicméně nález larev škrkavek ve stolici nebo průkaz jejich vajíček při parazitologickém vyšetření stolice.
Prevence: Základní prevencí je dodržování základních hygienických návyků. Zejména v cizině v málo rozvinutých státech je důležité nepít vodu z podezřelých zdrojů, opatrnost v příjmu potravy, oplachování ovoce a zeleniny vodou z bezpečného zdroje apod. Chováte-li domácí zvířata, pak je vhodné je v pravidelných intervalech odčervovat.
Léčba: Proti škrkavkám se používají antiparazitární preparáty podávané ve formě tablet.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.msdmanuals.com