Sociální fobie

Sociální fobie patří mezi úzkostné poruchy do skupiny tzv. fobií. Jedná se o velmi častý typ fobie, kterým v populaci trpí celá řada lidí. Vzhledem k tomu, že člověk je za normálních okolností tvor společenský, znamená sociální fobie výrazné zhoršení kvality života.
 
Příčiny
Existuje celá řada teorií ohledně vzniku sociální fobie. Jistě nic nezkazíme tvrzením, že jako obvykle půjde o určité genetické předpoklady, které se budou kombinovat s vlivy zevního prostředí. Řada lidí je více introvertních a u některých lidí nabývá tento osobnostní rys až patologického charakteru. Sociální fobii mohou u citlivějších jedinců spustit i nepříjemné zážitky, kdy byli nechtěným středem pozornosti s výsměchem od ostatních - poměrně silným spouštěčem je dlouhodobá šikana v dětství. Drtivá většina případů sociální fobie se rozvíjí v dospívání před 20. rokem života.
 
 
Projevy
Sociální fobie se, jak už název napovídá, projevuje špatnou tolerancí větší společnosti. Postižený člověk je ve společnosti nesvůj, cítí se nepříjemně, nedokáže mluvit před ostatními a často má neopodstatněný strach z výsměchu. Nemocný se společnosti ostatních vyhýbá, je spíše individualista. Ve společnosti se u postiženého objevují příznaky jako nervozita, červenání, koktání, nadměrné pocení, bušení srdce, třes končetin apod. U těžkých případů může dojít k panickému záchvatu a-nebo ke kolapsu s krátkodobou poruchou vědomí.
 
Někteří lidé řeší slabší sociální fobii alkoholem, což však není úplně nejlepší nápad. Malá dávka alkoholu sice může pomoci, větší dávky však mohou projevy fobie paradoxně zhoršit. Časté užívání alkoholu také zvyšuje riziko alkoholizmu.
 
 
Diagnostika
Diagnózu stanovuje psychiatr na základě důkladného vyšetření a rozhovoru s pacientem na základě výše zmíněných příznaků, které činí nemocnému viditelné obtíže. Existují i speciální dotazníky na hodnocení přítomnosti a tíže sociální fobie.
 
 
Léčba
Základem terapie je stejně jako u ostatních fobií dlouhodobá psychoterapie, u které se psychiatr snaží najít příčiny pacientova stavu a pomoci mu strach překonávat. S pacientovým souhlasem je možné i jeho postupné vystavování zátěžovým situacím, kdy se člověk učí sociálně interagovat a vyrovnat se se záchvaty strachu a paniky. Z léků se mohou podávat léky proti úzkosti nebo některá antidepresiva.