Kardioenzymy neboli srdeční enzymy je označení pro soubor sloučenin, které se vyskytují v buňkách srdeční svaloviny. Jejich hlavní význam tkví v tom, že za normálních okolností je jejich koncentrace v krvi velice nízká. V případě jakéhokoliv postižení srdeční svaloviny a obzvláště při odumírání jejích buněk se z nich začnou enzymy uvolňovat a jejich koncentrace v krvi vzroste.
Díky stanovení koncentrace enzymů tak můžeme odhadnout, je-li srdeční svalovina poškozena. Z výše hladiny enzymů můžeme odhadnout i tíži poškození a změny koncentrace v čase vypovídají o tom, zda se situace zlepšuje či zhoršuje. Při bolestech na hrudi jsou srdeční enzymy spolu s EKG základními pilíři, které rozhodují o diagnóze infarktu myokardu a hrají důležitou roli v okamžitém odeslání pacienta na koronarografii.
Pro ilustraci: Pacient má bolesti na hrudi, EKG je v normě a srdeční enzymy jsou v normě – pacienta na koronarografii spíše nepošleme. Naopak má-li takový pacient kardioenzymy zvýšené, na koronarografii jej spíše pošleme. Každý případ samozřejmě posuzujeme individuálně, ale v základu to výše uvedené platí. Se srdečními enzymy to ovšem zdaleka není tak jednoduché, jak se zdá – je jich celá řada, jejich koncentrace vzrůstá až určitou dobu po poškození srdce a mnohdy mohou být zvýšené falešně.
Příčiny zvýšení kardioenzymů: Nejvíce nás zajímá, že kardioenzymy rostou při poškození srdce nedostatkem kyslíku (ischémie). Zvýšené proto mohou být u některých akutních forem ischemické choroby srdeční, jako je srdeční infarkt. Kromě toho je nutné si uvědomit, že i jiné příčiny poškození srdeční svaloviny vedou ke zvýšení kardioenzymů – zejména sem spadají záněty srdečního svalu (myokarditidy) a záněty osrdečníku (perikarditidy). Zvýšené srdeční enzymy můžeme najít i v řadě případů srdečního selhávání. Selhávání srdce působí velkou zátěž na buňky srdeční svaloviny a může docházet k jejich většímu, či menšímu poškozování.
Některé kardioenzymy se ovšem vyskytují i v normálních svalových buňkách a jejich koncentrace může růst při jakémkoliv poškození svalové tkáně – úrazy, záněty – nejvíce patrné je to u kreatinkinázy (CK).
Jisté zvýšení srdečních enzymů pak můžeme najít i u pacienta se selhávajícími ledvinami. Kardioenzymy se u selhávajících ledvin nemohou tak dobře vylučovat do moči a jejich koncentrace v krvi tak o něco stoupne. Mírně zvýšený troponin u pacienta s vážnějším selháváním ledvin není důvodem k panice, ale je potřeba jeho hladinu raději zkontrolovat.
Vyšetření kardioenzymů: Srdeční enzymy zjistíme laboratorním vyšetřením vzorku krve. Potřebné přístroje má každá pořádná nemocniční laboratoř.
Hlavní kardioenzymy: Mezi základní srdeční enzymy bych zahrnul těchto pět sloučenin:
1. Troponin (TnT) – Troponin je zřejmě nejvděčnější a nejpoužívanější kardioenzym. Je dost spolehlivý a poměrně přesně poukazuje na postižení srdeční svaloviny. bývá zvýšený až v horizontu několika hodin po poškození srdce – časový odstup může být až za více než 6 hodin. Z toho důvodu se nemůžeme spokojit s tím, že člověku s 1 hodinu trvající bolestí na hrudi vyjde troponin normální. Náběr troponinu se musí za několik hodin (ideálně za 4-6 hodin) znovu zopakovat. Hodnota troponinu po poškození srdce zůstane na druhou stranu vysoká až 2 týdny, což umožňuje zjistit poškození srdeční svaloviny i zpětně.
2. Kreatinkináza (CK) – Kreatinkináza je zajímavý enzym, který se nachází v srdeční svalovině, kosterním svalstvu a také v mozku. Její koncentrace po infarktu roste relativně rychle, ale jistou nevýhodou je nespecifita. Kreatinkináza vzroste i po zhmoždění svalové tkáně, při zánětech svalů, apod. Pokud pacient upadne a pak ho bolí na hrudi, tak s vyšetřením CK moc nepočítejte, ta bude kvůli pádu zvýšená téměř jistě. Z toho důvodu se zjišťuje určitý podtyp kreatinkinázy (označuje se jako CK-MB), který se vyskytuje pouze v srdečních buňkách a podává tak méně zkreslené údaje. Musím ovšem přiznat, že na našem pracovišti ho nestanovujeme a dáváme přednost troponinu.
3. Laktátdehydrogenáza (LD) – Laktátdehydroenáza je zajímavý enzym, který se nachází prakticky ve všech buňkách v těle. Její zvýšení tedy dobře koresponduje s poškozením jakýchkoliv buněk a nejen těch srdečních. Koncentrace LD se po proběhlém infarktu zvyšuje relativně pomalu (v průběhu několika desítek hodin až dnů) a hlavně je to tragicky nespecifická sloučenina – najdeme ji zvýšenou vždy, když došlo k jakémukoliv většímu poškození tělních buněk. V praxi se proto v diagnostice srdečního poškození příliš nevyužívá.
4. Aspartátaminotransferáza (AST) – Tento enzym se nachází i v játrech a má význam v jaterních testech, kde určuje tíži poškození jaterních buněk. Jeho význam v diagnostice srdečních příhod je podle mého názoru minimální.
5. Myoglobin – Myoglobin není enzymem v pravém slova smyslu. Je to sloučenina obdobná hemoglobinu, kterou obsahují všechny svalové buňky a tedy i buňky srdeční. Můžeme v tomto vidět jistou podobnost s CK. Na rozdíl od CK má ovšem myoglobin jednu velkou výhodu – vzroste po poškození srdeční svaloviny bezkonkurenčně nejrychleji, již za 2-4 hodiny.
Na tomto obrázku vidíme koncentrace některých srdečních enzymů po infarktu. Osa x udává čas od poškození srdečního svalu v hodinách, osa y udává koncentraci srdečních enzymů v krvi. Červeně je znázorněný myoglobin, zeleně podtyp CK-MB kreatinkinázy a tmavě modře troponin.
Zopak. časového hlediska: Za jak dlouho po poškození srdce tedy vzroste hladina enzymu?
Troponin – roste za 4-6 hodin a vrchol se dostaví za asi 24 hodin
Kreatinkináza – roste za 4-6 hodin a vrchol hladiny je za asi 24 hodin
Laktátdehydrogenáza – roste za 8-12 hodin a vrchol hladiny je za asi 3 dny
Aspartátaminotransferáza – roste za cca 4-6 hodin
Myoglobin – roste již za 2-4 hodiny a vrchol je za cca 6-12 hodin
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.medicalnewstoday.com
