Stafylokoky patří mezi velmi časté původce infekcí a patří mezi grampozitivní koky. „Grampozitivní“ znamená, že jsou barvitelné tzv. Gramovou metodou, slovo „koky“ zase odkazuje na kulatý tvar jejich buněk. Stafylokoky běžně žijí na kůži člověka, mezi nejznámější a klinicky nejvýznamnější druhy patří stafylokokus aureus (zlatý stafylokok), stafylokokus epidermidis a stafylokokus saprofyticus.
Stafylokoky se obvykle do organizmu dostanou narušením kožního krytu a riziko infekce roste u osob s poruchou imunity. Vyšší riziko vzniku stafylokokových infekcí mají lidé po otevřených operacích (například implantace umělých kloubů), nitrožilní narkomani, lidé s proleženinami a lidé s rozsáhlejšími popáleninami.
Stafylokokové infekce
1. Otrava toxinem z jídla – V tomto případě nejde o klasickou infekci. Potraviny mohou být napadeny stafylokokem, který v nich vytvoří toxin. Při zahřátí, či povaření jsou stafylokoky zničeny, ale toxin je vůči teplu odolný a v potravě zůstane. Po požití do několika hodin toxin vyvolá příznaky akutní střevní chřipky se zvracením, bolestmi břicha, zvýšenou teplotou a průjmy. Obtíže jsou sice nepříjemné, ale většinou vymizí do dalšího dne.
2. Hnisavé kožní infekce – Stafylokoky jsou typickými původci některých hnisavých kožních infekcí, stafylokokové infekce kůže mají spíše tendenci probíhat ohraničeně za vzniku impetiga, folikulitidy, furunklů a karbunklů. Zcela speciálním podtypem kožních stafylokokových infekcí jsou záněty prsu u kojících žen.
3. Infekční endokarditida – Stafylokoky patří mezi bakterie schopné vyvolat infekční endokarditidu, což je infekční zánět vnitřních dutin srdce a srdečních chlopní. Onemocnění může způsobit srdeční selhávání, poruchy rytmu a rozšířením bakterií ze srdce krví po těle i známky sepse. Vyšší výskyt je u lidí s chlopenními vadami, s chlopenními náhradami a stavy po jiných operacích srdce. Riziko je vyšší i u injekčních narkomanů, kdy se do krve (a následně do srdce) mohou stafylokoky dostat při aplikaci drogy.
4. Záněty kostí a záněty kloubů– Stafylokoky poměrně často najdeme jako původce zánětu u nemocných trpících infekcemi kostí (osteomyelitidy) a infekcemi obratlů a meziobratlových plotének (spondylodiscitidy). Kromě kostí mohou být infekcí postiženy i klouby (hnisavý zánět kloubu).
5. Syndrom toxického šoku – Toto je smrtelně nebezpečný stav, který může doprovázet jakoukoliv z výše zmíněných infekcí stafylokokem. Syndrom je zapříčiněn účinkem stafylokokového toxinu, který bakterie uvolňují do organizmu. Toxin způsobuje rozvoj šokového stavu s vysokým rizikem selhání životně důležitých orgánů.
6. Abscesy - Vznik abscesů (dutin naplněných hnisem) může komplikovat většinu stafylokokových infekcí. Je to dáno tendencí stafylokokových zánětů probíhat ohraničeně, což je v podstatě pozitivní fakt, na druhou stranu je absces pro imunitní systém špatně přístupný a může být problém s jeho zahojením. Absces je proto často nutné řešit, ideálně chirurgickým otevřením, vypuštěním hnisu a případně drenáží.
7. Jiné infekce – Stafylokoky mohou někdy způsobit i zápaly plic a hnisavé záněty mozkových blan, spíše však u těchto stavů nacházíme jako vyvolavatele některého ze streptokoků, či jiné bakterie.
Léčba: Obecně řečeno jsou stafylokoky dosti odolné vůči penicilinovým antibiotikům, ale obvykle mají dobrou citlivost proti antibiotiku známému jako oxacilin (meticilin). U stafylokoků se nicméně rozvíjí rezistence vůči antibiotikům a vznikají kmeny odolné vůči meticilinu (MRSA – meticilin rezistentní stafylokokus aureus) nebo vankomycinu (VRSA – vankomycin rezistentní stafylokokus aureus).
Zdroje
https://www.nhs.uk
https://www.mayoclinic.org
