Strach z hadů se odborně označuje jako ofidiofobie a jedná se o jednu z nejčastějších typů fobií, kterou trpí většina populace. Je samozřejmě otázkou, zda v tomto případě jde o nežádoucí chorobný stav, který by měl být léčen.
Příčiny: Příčinou je zcela jistě genetická paměť, kterou si neseme od našich předků. Celá řada hadů je nebezpečných, řada hadů je jedovatých a na člověka mohou zaútočit i nejedovatí škrtiči. Dokonce i kousnutí nejedovaté užovky může být nebezpečné, protože rána bývá často infikovaná bakteriemi. Není tedy divu, že lidé mají podobně jako mnohá zvířata zakódovaný odpor k hadům. U některých lidí je tento nepříjemný pocit zesílený až do fobie.
Projevy: Člověk s panickým strachem z hadů cítí k hadům odpor a je mu nepříjemný byť jen pohled na ně. Stejně nepříjemné jim může být i hadí syčení. Sáhnutí si na hada je prakticky nemožné, nesnesitelný může být i pohled přes sklo na hada v teráriu, nebo zahlédnutí hada na fotce, či v televizi. Při kontaktu s hady se objevují fyzické obtíže jako dušnost, bušení srdce, nadměrné pocení a tento stav může přejít v akutní záchvat paniky.
Diagnostika: Diagnóza je jasná z výše zmíněných obtíží. O své fobii člověk ví a má na ni náhled, a většinou je schopen svůj strach i částečně potlačit.
Léčba: Vzhledem k tomu, že s hady v dnešní době člověk do kontaktu nepřichází, a vzhledem k faktu, že strach z hadů rozhodně dotyčného neohrozí (spíše naopak), tak se tato fobie ani běžně neléčí. Léčba by jinak podobně jako u ostatních fobií teoreticky spočívala v psychoterapii a případně i v podávání léků proti úzkosti.
