Strach z vody neboli akvafobie je psychiatrická úzkostná porucha, která se řadí do skupiny fobií. Svým nositelům může pořádně znepříjemnit život, a proto je vhodné věnovat jí alespoň pár slov.
Příčiny: Příčina vzniku akvafobie není zcela jasná, podle všeho půjde o určitý genetický předpoklad, který se může kombinovat s vlivy zevního prostředí. Spouštěčem může být traumatizující zážitek, při kterém se dotyčný (nebo někdo v jeho blízkosti) mohl topit. Člověk si je obvykle vědom iracionality svého strachu, ale nemůže si pomoci.
Projevy: Člověk trpící akvafobií nemívá strach se vody třeba napít, ale mohou mu vadit vodní plochy a plavání v nich. Obtíže mohou být individuální – některým lidem může vadit už pocit při koupání ve vaně a mohou reagovat panickým záchvatem na nečekaný kontakt s vodou, obzvláště je-li jim voda vstříknuta do obličeje, nebo jsou-li do vody vhozeni. Jiní lidé se třeba i naučí plavat v bazénu, ale mají strach vlézt do neznámé vody například v moři.
Pozn.: Akvafobie by neměla být zaměňována s tzv. hydrofobií, což je závažný příznak doprovázející pozdní stádia vztekliny. Hydrofobie znamená strach z pití vody a (jiných tekutin) kvůli vzniklé poruše polykání.
Diagnostika: Základem diagnostiky je důkladné psychiatrické vyšetření, při kterém psychiatr zjistí přesné obtíže pacienta - výrazný strach z vody, který ho omezuje v běžném životě.
Léčba: Stejně jako u ostatních fobií je i u strachu z vody základem léčby psychoterapie, která sestává z opakovaných sezení s psychiatrem. Pacient se během psychoterapie učí svůj strach ovládat a někdy se může (pouze se svým souhlasem) postupně vystavovat zátěžovým situacím (např. ponořování obličeje do vody). V případě potřeby se předepisují léky proti úzkosti.
