Streptokoky jsou nám dobře známé bakterie, které vyvolávají řadu běžných infekcí. Některé jsou banální, jiné mohou způsobovat řadu komplikací a některé jsou dokonce život ohrožující. Streptokoky patří spolu se stafylokoky mezi grampozitivní koky. „Grampozitivní“ znamená, že jsou barvitelné tzv. Gramovou metodou, slovo „koky“ zase odkazuje na kulatý tvar jejich buněk. Mezi nejčastěji se vyskytující streptokoky patří streptokokus pneumoniae (obávaný pneumokok), streptokokus pyogenes, streptokokus agalactiae, streptokokus mutans a další.
Streptokokové infekce a jejich komplikace
1. Infekce nosohltanu a dýchacích cest – Streptokoky jsou nejčastějšími původci angíny, spály, způsobují záněty dutin, mohou nasedat na akutní virové záněty hltanu, záněty hrtanu a bronchitidy a streptokokus pneumoniae vyvolává klasické zápaly plic. Zejména u starších lidí musíme tyto zápaly považovat za velmi závažné.
2. Záněty středního ucha – Streptokoky často nalezneme jako původce hnisavých zánětů středního ucha. Jde o velmi nepříjemné a bolestivé stavy, které řeší lékaři ORL (ušní-nosní-krční).
3. Záněty mozkových blan – Streptokokus pneumoniae (pneumokok) může vyvolat nebezpečný hnisavý zánět mozkových blan (meningitidu). Jde o smrtelně nebezpečný stav, který je nutno léčit silnými antibiotiky.
4. Kožní a podkožní infekce – Zatímco stafylokoky způsobují ohraničené hnisavé kožní infekce (např. furunkl, karbunkl), streptokoky mají tendenci vyvolávat neohraničené hnisavé infekce, které se šíří do hlubokých tkání, jako je flegmóna a růže (erysipel). Infekce mají tendenci se šířit do krve a je vysoké riziko vzniku sepse. Vzácně některé podobné infekce probíhají tak těžce, že napadené tkáně se prakticky rozpouštějí, v takovém případě mluvíme o „masožravých bakteriích“.
5. Záněty kostí a kloubů – Streptokoky mohou vyvolat infekce kostí (osteomyelitidy), infekce obratlů a meziobratlových plotének (spondylodiscitidy) a infekce kloubů. Nicméně častějšími vyvolávajícími činiteli v tomto případě jsou stafylokoky.
6. Infekční endokarditida – Streptokoky patří mezi bakterie schopné vyvolat infekční endokarditidu, což je infekční zánět vnitřních dutin srdce a srdečních chlopní. Opět však platí, že stafylokoky jsou častějšími původci.
7. Revmatická horečka – Nejde o infekci v pravém slova smyslu, ale o přímý důsledek probíhající nebo nedávno proběhlé streptokokové infekce. Jde o autoimunitní poruchu, která nejčastěji postihuje srdce a klouby. Více najdete v příslušném textu.
8. Poststreptokoková glomerulonefritida – Opět jde o neinfekční důsledek prodělané streptokokové infekce, kdy vzniká autoimunitní zánět vedoucí k poškození ledvin za vzniku akutního zánětu filtračních jednotek ledviny (glomerulonefritida). Nemoc probíhá pod příznaky nefritického syndromu a většinou po několika měsících sama ustoupí.
9. Sydenhamova chorea - Jedná se o méně časté neurologické onemocnění, které se někdy vyskytne u neléčených streptokokových infekcích. Podobně jako u revmatické horečky může dojít k agresivní autoimunitní reakci, která v tomto případě postihne centrální nervový systém za vzniku choreatických příznaků. Více si přečtěte v příslušném textu.
Léčba
Obecně řečeno jsou streptokoky poměrně dobře citlivé vůči běžným antibiotikům, zejména proti penicilinu a příbuzným sloučeninám. Důležitá je nicméně zodpovědná antibiotická terapie, která brání vzniku rezistentních kmenů. Přesný typ a způsob podání antibiotika záleží na konkrétní infekci, její tíži a stavu pacienta.
Zdroje
https://medlineplus.gov
https://www.msdmanuals.com
