Prakticky každý z nás již slyšel o transplantaci srdce nebo ledviny, pojem „transplantace stolice“ ovšem zdaleka tak známý není a běžnému člověku zní jistě poněkud bizarně. Přesto se na tento léčebný postup poslední dobou stále více zaměřuje pozornost gastroenterologů a infekčních lékařů, proto si o něm povězme něco bližšího.
Princip: Principem je teorie, že střevní záněty jsou spojené s narušením přirozené rovnováhy mikroorganizmů ve střevech. Za normálních okolností střeva obývá několik kilogramů bakterií, mezi nimiž je jich pochopitelně i mnoho škodlivých. Škodlivé bakterie jsou ovšem drženy na uzdě svými ostatními nám prospěšnými kolegyněmi.
Za předpokladu, že dojde k nerovnováze a vyhynutí prospěšných bakterií, mohou se škodlivé bakterie rozmnožit a způsobit nebezpečné stavy, které mohou být jen špatně zvládnutelné. Pacientů se přirozeně podávají střevní mikroorganizmy ve formě probiotik, ale to nemusí stačit. Proto si lékaři položili otázku, co se stane, když nemocnému pacientovi se střevním zánětem podáme vzorek stolice zdravého jedince, který je osídlen normální zdravou střevní mikroflórou. A zjistilo se, že tento postup má zřejmě efekt – transplantace stolice byla na světě.
Význam: Hlavní cílovou skupinou pacientů pro transplantaci stolice jsou nemocní se střevní infekcí vyvolanou bakterií Clostridium difficile [Klostrídijum dificile]. Tato bakterie vyvolává různé závažné infekční záněty střev, jejichž klasickou těžkou formu označujeme jako pseudomembranózní kolitidu. Nemoc vzniká nejčastěji u oslabených jedinců, jejichž střevní mikroflóra byla narušena podáním antibiotik. Léčba se provádí speciálními antibiotiky, která působí proti klostridiím, přesto však u celé řady pacientů není situace zvládnutelná, nebo se po úspěšném zaléčení infekce vrací. Kromě pseudomembranózní kolitidy se efekt transplantace stolice zkoumá i u neinfekčních střevních zánětů, zejména u ulcerózní kolitidy.
Provedení: Hlavní je získat stolici od dárce, kterým by měl být člověk blízký nemocnému, ideálně žijící ve stejné domácnosti. Z mikrobiologického hlediska lze totiž předpokládat, že jeho trávicí trakt bude obydlen podobným spektrem prospěšných střevních mikroorganizmů jako u nemocného. Dárcovská stolice se poté vyšetří (musí se vyloučit přítomnost parazitů a škodlivých bakterií), zpracuje a výsledný produkt se musí vpravit do těla nemocného. To se provádí buď klystýrem do tlustého střeva, nebo hadičkou zavedenou skrz ústa až do tenkého střeva.
Závěr: Metoda se prozatím rutinně nepoužívá, ovšem při selhání antibiotické terapie se do budoucna zdá relativně levnou a šetrnou metodou léčby pacientů s komplikovanějšími formami pseudomembranózní kolitidy. Zda se podaří dostat tuto metodu do běžné praxe ovšem ukáže až čas.
Zdroje
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
https://www.hopkinsmedicine.org
