Tularémie se v našich zeměpisných šířkách označuje i jako „zaječí nemoc“. Jedná se o vzácné, ale relativně nebezpečné infekční onemocnění, které může být na člověka přenesené ze zvířat (odborně se takovým nemocem říká antropozoonózy).
Příčiny: Tularémii vyvolává bakterie známá jako Francisella tularensis. Nemoc se vyskytuje u malých hlodavců a u zajíců, přenašečem na člověka mohou být klíšťata a jiný drobný hmyz (mouchy, komáři, blechy), nakazíme se jejich kousnutím, či bodnutím.
Projevy: Příznaky se objevují do 14 dnů od nákazy. Mohou být neurčité – zvýšená tělesná teplota, únava a nechutenství. Jinak se může rozvinout více forem nemoci, nejtypičtější je postižení mízních uzlin. Uzliny se zvětší, mohou být bolestivé a někdy z nich vytéká hnis. Závažné případy končí septickým stavem, selháním základních životních funkcí a následnou smrtí. Méně časté formy jsou infekce oka, infekce horních cest dýchacích a zápal plic.
Vzhledem k snadnému použití ve formě aerosolu a vysoké infekčnosti při vdechnutí bylo v období Studené války o bakterii tularémie uvažováno jako o vhodné bakteriologické zbrani.
Diagnostika: Při objevení se příznaků lze kultivovat bakterie z vykašlaného sputa (chrchel) nebo ze získaného obsahu některé mízní uzliny v mikrobiologické laboratoři, musí se ovšem použít speciální živné půdy. Existují i sérologické testy na zjištění bakterie v krvi na základě přítomných protilátek.
Léčba: Při podezření na tularémii je nutná zavčas podat antibiotika, za účinný se považuje například tetracyklin nebo gentamicin. U těžkých stavů je nutná hospitalizace na JIP či ARO oddělení s monitorováním a udržováním základních životních funkcí.
Zdroje
https://www.cdc.gov
https://www.mayoclinic.org
